Princezna Mononoke

Je tomu již hodně dávno co jsem ještě jako malé dítě shlédnul první japonský animovaný film - anime. Tenkrát mi bylo sotva šest let a jediné co si z té doby dnes pamatuji bylo to že jsem tento kreslený seriál ve kterém vystupovali v hlavní roli roboti (mecha) odbyl se slovy: "to je ale divná pohádka" :)

Můj názor na tyto "divné japonské věci" se od té doby naštěstí drasticky změnil, bohužel názor valné většiny lidí v mém okolí zůstal nezměněn, zasekl se na úrovni právě toho šestiletého dítěte, které je schopné akceptovat pouze primitivní animované deriváty z produkce Walta Disneye. Netušíc totiž že se disneyho studio již po dobrých dvacet let snaží marně vyrovnat japonské produkci a ty největší hity jako lví král a podobné byly pouze velmi slabým odvarem japonských béček pro děti. A to nesmím zapomenout zdůraznit že většina anime není v žádném případě určená dětem nýbrž jest pro dospělé a dospívající. Nejinak je tomu i s filmem který vám chci dnes představit.

Princeznu Mononoke jsem si vybral proto že se jedná o velice populární anime film, který je výjimečný především tím že se mu díky solidní distribuci podařilo prorazit na západ a zaznamenat v těchto pro anime nepříliš přívětivých končinách slušnou odezvu. Stojí za ním veterán Hayao Miyazaki, člověk který již svou rannou tvorbou ze 70. let  přesvědčil svět o své výjimečnosti. Animované filmy z jeho později založeného studia Ghibli jsou považovány za největší skvosty světové kinematografie a dokonce sám Steven Spielberg je před nimi ochoten kdykoli pokleknout!

Fantastický příběh začíná kdysi dávno ve feudálním Japonsku v období kdy ještě bozi chodili po tomto světě. První momenty filmu poměrně záhy naberou rychlého spádu když si to směrem k vesnici hlavního hrdiny prince Ashitaky z ničeho nic namíří přízračná nestvůra z temného lesa. (Již zde si divák může všimnout úchvatné práce animátorů - pohyby všech postav působí více než věrohodně, konec konců tak jako v každém filmu studia Ghibli.) Ashitakovi se nakonec podaří nestvůru zdolat přesnými smrtícími střelami z luku, kterými si najde obě rudě zářící očí. Nicméně ještě před tím než se mu tento kousek podaří, zachytí démon svým slizkým chapadlem jeho paži, kterou mu jak se později ukáže, tímto svým nehezkým fatálním gestem nakazí smrtelnou chorobou. Chorobou kvůli které bude nucen mladý Ashitaka opustit přesně v duchu japonských tradic coby "mrtvý muž" svou vesnici v naději že ho osud zavede na místo kde najde kýžený lék. Z démona po zabití slezou černí červi a ukáže se že to byl ve skutečnosti naštvaný bůh, který byl nakažen právě tou infekcí která se nyní šíří Ashitakovým tělěm. V jeho útrobách vesničané naleznou podivnou černou hrudku, kterou šamanka označí jako zdroj nákazy.

Filmy od Myiazakiho jsou známé též značným potlačováním zobrazovaného násilí, v žádném z jeho filmů se, byť by měl být námět sebedrastičtější, nesetkáte s potoky krve, záběry na zkrvavené obličeje a podobnými "drsnými výstřelky". Dříve nebo později ale každému dojde že ona absence animovaného násilí je pouze hávem za kterým se skrývá značně dramatický, myšlenkami a dějovostí nabitý příběh, který má většinou od poklidnosti hodně daleko. Myiazaki to ani náhodou nedělá proto aby jeho filmy mohli vidět i ty nejmenší děti a zkorumpované hodnotící organizace na film nenalepili nálepku "kreslené násilí", ale především z vlastních důvodů, neboť on sám násilí bytostně nenávidí. V Mononoke se ovšem od mírovosti vizuální stránky poněkud upustilo a tak se zde divák setká dokonce i s odlétávajícími končetinami :) Od potoků krve ve standardních filmech západní produkce má ale těch pár mililitrů zde prolitých stále dost daleko.

Ashitaka ve vyhnanství ubírá na dlouhou a strastiplnou cestu, jeho jediným společníkem se stává věrný los Yakul, který supluje úlohu, kterou by v evropském filmě dostal kůň. Ashitaka v sobě začíná pociťovat "zlé" síly, které mu pomalu ale jistě pohlcují zraněnou paži . V praxi se pak tato infekce projevuje velkými bolestmi a nenadálým nárůstem síly v nakažené ruce... Když na své cestě narazí na vesnici pod útokem nemilosrdných samurajů, kteří ho začnou pronásledovat, přidá se jeho ručka k dílu a hned bude o pár údů pronásledovatelů méně. Během svého útěku ještě stihne zachránit život jednomu mnichovi který našemu hrdinovi posléze pomůže když mu nebude chtít na tržišti prodat vypočítavá obchodnice rýži.

Postavy jsou nejen perfektně nakreslené, jsou dokonce i velice profesionálně nadabované. Nemluvím teď o suchém českém dabingu ale o anglické verzi, kterou překládal na základě doporučení Quentina Tarantina legendární autor komiksu Sandman - Neil Gaiman. Neil kompletně přepracoval struktůru mluveného slova tak, aby pochopili Mononoke i stupidní Američané, což se mu povedlo na jedničku. Samozřejmě nezáleží jen na překladu ale také na těch kteří propůjčili charakterům svůj hlas. Zde se této role zhostili herecké hvězdy jako Billy Bob Thorton, Claire Danesová a Gilian Andersonová, takže o kvalitu opravdu nemusíte mít strach.

Mnich se od Ashitaky nechce odtrhnout a tak ho následuje až k místu společného odpočinku, kde spolu pojí onu zlatem vykoupenou rýži. Ashitaka se svého nového společníka zeptá jestli někdy neviděl podivnou černou hrudku, která tolik rozčílila boha. Dočká se sice negativní odpovědi, nicméně mnich mu přece jen poradí že by se měl jít podívat do velkého hvozdu ležícího nedaleko, ve kterém údajně sídlí duch lesa.

Byť se z dosavadního vyprávění může zdát že se jedná o pohádku, není to tak úplně pravda. Příběh se totiž na dětského diváka tváří dost vážně a epičnost je narušována vtipnými výstřelky jen hodně zřídka, Miyazaki se nám opět snaží sdělit své poselství. Poselství kterým upozorňuje na velké nedostatky lidské rasy, na špatný vztah k přírodě a životnímu prostředí. Docela se mi líbí označení ekofantasy, které zčásti vystihuje to o co v Mononoke jde. Samozřejmě nezůstaneme jen u ekologie, do filmu prosakují i sladké prvky romantismu.

Ashitaka se rozloučí s mnichem a namíří si to směrem k tajemnému hvozdu. Z dálky zaslechne burácení - zvuky střelby z primitivních pušek, kterými se brání vlky napadená karavana lady Eboshi, vdově po shogunovi, která má zálusk na zdejší les. Na scénu nastupuje princezna Mononoke, neboli dívka San kterou odkojila bohyně vlčice. San stejně jako její rod nenávidí lidi, kteří ve zdejší oblasti napáchali mnoho škod. Karavana utrpí ztráty na životech ale ubrání se, Ashitaka se rozhodne obhlédnout situaci. Přiblíží se k řece, tekoucí pod útesem na kterém se bitva odehrála. Zde dojde k osudovému střetu - San tady totiž zrovna ošetřuje jednoho ze svých "bratrů", který byl zraněn střelou z pušky. Ashitaka nevěřícně sleduje scénu při které zdánlivě neškodná dívka vysává z rány na těle obrovského vlka krev, aby mu zranění vyčistila. Po chvíli si San se zkrvaveným obličejem vetřelce všimne a divákovi je jasné že právě v tomto momentě přeskočila ona jiskra, věštící že si tito dva mají do budoucna co říct :)

Kouzlo Miyazakiových anime spočívá v mnoha takřka nadpozemských faktorech. Jedním z nich je i fantastická propracovanost charakterů a jejich pohnutek. Zpočátku sice divák docela sebejistě rozlišuje mezi zlem a dobrem, ale jak děj postupuje dále odhalují se komplikované souvislosti, které vrhají nové světlo na činy které se již nedají jednoduše odsoudit jako vyloženě zlé nebo dobré. Dojde samozřejmě i na nečekané zvraty, které při nenadálém přechodu do retrospektivy můžou způsobit menší dezorientaci, takže se vyplatí dávat pozor :)

Nebudu zde již dále poodhalovat roušku příběhu, stačí když zmíním že se schyluje k velkému střetu mezi lidmi a bohy, Ashitaka se ocitne právě mezi těmito dvěma silami a jak v kleštích se bude pokoušet nalézt z této zapeklité situace východisko. Na jedné straně odhodlaná dívka se smyslem pro spravedlnost reprezentující staré pořádky, na druhé dobrosrdečná vdova s touhou po pomstě, dojde i na stranu třetí, skrytou, ale nechci předbíhat :)

Pokud bych měl srovnat Mononoke s nějakým hraným filmem, napadl by mě Pán prstenů, který ale v porovnání s tímto dílkem působí jako chudý příbuzný. Mononoke totiž nezůstává jen u monstróznosti a velkoleposti vyobrazených scén, na rozdíl od PP totiž navrch přidává i velké množství citovosti a hloubky. Navíc se zde nesetkáte s žádným absolutním zlem, kterým si Tolkien ve svých knihách tak rád pomáhal :) Příběh Mononoke má velké ambice vás pohltit a pro mnohé může představovat skvělý vstup do světa japonské anime. Proto nemůžu nic jiného než tuto klasiku všem celým srdcem doporučit, zklamán nebyl doposud nikdo.

G4ndy


Mononoke Hime

Japonsko 1997, 133 minut 24 sekund, Česká verze
Distribuce v ČR: Hollywood Classic Entertainment
Distribuce v USA: Miramax
Scénář, Režie, příběh: Hayao Miyazaki
Producent: Toshio Suzuki

Japonský dabing:
Kaoru Kobayashi (Jiko Bou), Yuko Tanaka (Lady Eboshi), Yuriko Ishida (Mononoke), Yoi Matsuda (Ashitaka)

Anglický dabing:
Gillian Anderson (Moro), Corey Burton (Additional Voice), Billy Crudup (Prince Ashitaka), Claire Danes (San, The Princess Mononoke), Keith David (Okkoto/Additional Voice), John DeMita (Kohroku), John Di Maggio (Gonza/Additional Voice), Minnie Driver (Lady Eboshi), Billy Bob Thornton (Jigo)

Výrobní cena:
2.35 bilionů jenů = 19.4 miliónů dolarů


Hodnocení 9,5/10

některá ocenění:

Best Movie; The 21st Japan Academy Award
Best Japanese Movie, Best Animation, and Japanese Movie Fans' Choice; The 52nd Mainichi Movie Competition
Best Japanese Movie and Readers' Choice; Asahi Best Ten Film Festival
Excellent Movie Award; The Agency for Cultural Affairs
Grand Prize in Animation Division; The 1st Media Arts Festival (by the Agency for Cultural Affairs of the Ministry of Education)
Best Director; Takasaki Film Festival
Best Japanese Movie; The Association of Movie Viewing Groups
Movie Award; The 39th Mainichi Art Award
Best Director; Tokyo Sports Movie Award
Nihon Keizai Shinbun Award for Excellency; Nikkei Awards for Excellent Products/Service
Theater Division Award; Asahi Digital Entertainment Award
MMCA Special Award; Multimedia Grand Prix 1997
Best Director and Yujiro Ishihara Award; Nikkan Sports Movie Award
Special Achivement Award; The Movie's Day
Special Award; Houchi Movie Award
Special Award; Blue Ribbon Award
Special Award; Osaka Film Festival
Special Award; Elandore Award
Cultural Award; Fumiko Yamaji Award
Grand Prize and Special Achievement Award; Golden Gross Award
First Place, best films of the year; The 26th "Pia Ten"
First Place; Japan Movie Pen Club, 1997 Best 5 Japanese Movies
First Place; 1997 Kinema Junpo Japanese Movies Best 10 (Readers' Choice)
Second Place; 1997 Kinema Junpo Japanese Movies Best 10 (Critics' Choice)
Best Director; 1997 Kinema Junpo Japanese Movies (Readers' Choice)
First Place; Best Comicker's Award
First Place; CineFront Readers' Choice
Nagaharu Yodogawa Award; RoadShow
Best Composer and Best Album Production; 39th Japan Record Award
Excellent Award; Yomiruri Award for Film/Theater Advertisement