Trocha
retra: Jak jsem přišel k první konzoli
Někteří
lidé si stěžovali že jsem se přestal věnovat starým
hrám a retru. Věřte že jsem nepropadl kouzlu her nových,
pouze jsem si na chvíli odskočil a nyní se zas vracím :)
Vraťme se na chvíli o deset let zpět, do doby, kdy se
mi o počítači pouze zdálo a jediným snem který jsem měl
na dosah byly konzole. Konzole které v té době stály nepředstavitelné
sumy peněz, konzole na kterých se v té době hrály
neuvěřitelné hry. A ty hry má mladá dušička chtěla
hrát pochopitelně také a vyhledávala každou příležitost
kterak se tímto fascinujícím fenoménem alespoň na chvíli
potěšit. V té době jsem stál před osudovým rozhodnutím,
které poznamenalo můj život na věky. Otázka pro mě
existovala jen jedna: do jaké konzole investovat?
Na jedné straně stálo Nintendo na druhé Sega - tradiční
rivalové, kteří bombardovali svět jedním skvělým
titulem za druhým. Peněz bylo málo, několik let šetření
a prošení rodičů se transformovalo v pouhé 3000.
Hltal jsem reklamy v ABC, ve kterých modelářská firmička
MPM prezentovala produkty od Nintenda. 8 bitový NES, přenosný
Gameboy či 16 bitový SNES, skvělé stroje za nepříliš
příznivé ceny. O nejsilnějším Snesu jsem si mohl nechat
leda tak zdát, dosažitelný pro mě byl pouze Gameboy nebo Nes.
Kroky mě logicky zavedli do prodejny MPM, ve které jsem plný
nadšení sledoval hry jako super mario bros či metroid. Již
jsem byl prakticky rozhodnutý koupit Nes, a kdyby mi býval osud
do cesty nepřihrál jeho rivala - Master System, určitě
bych se stal zapáleným fanouškem Nintenda již tenkrát.
Při svém brouzdání nejrůznějšími obchody s elektronikou
jsem narazil na jeden ve kterém běžel zapnuty Master. Kdesi
v dolní části Václaváku se tehdá nacházelo malé elektro
začínajícího Datartu a v něm speciální místnůstka
kde byly ke koupi všechny konzole od segy. Místo jsem si pochopitelně
pečlivě obhlídl. Za vitrínou se na mě culil přenosný
barevný gamegear s tv tunerem, v pravdě úchvatný
kousek za nějakých 10 tisíc :) Řečí z jiné dimenze
ke mě promlouval 16bitový mega drive, který mohl svými úžasným
grafickými proporcemi směle konkurovat snesu. Naštěstí
se zde našlo i něco co nekladlo takové nároky na mojí kapsu...
Grafika mi vyrazila dech, tohle nemůže být osmibit, říkal
jsem si, ale byl. Na televizní obrazovce se proháněly motorky,
které vypadaly skoro trojrozměrně - ano byl to legendární
port Hang-onu z herních automatů a v momentě
kdy jsem se v nespočetněkrát prohlídnutém katalogu
s nabídkou her od SEGY přesvědčil že na MS existuje
velká škála podobných skvělých a dobře vypadajících her
bylo rozhodnuto.
Nedočkavě sem zapojil kabeláž a pustil televizní obrazovku.
Po pracném naladění správného kanálu a usazení se v křesle
mi už nic nebránilo ve vychutnání nevídaných zážitků. Malý
gamepad se mi tenkrát jevil proklatě mohutný, samotná konzole
pak velmi těžká. Byla to skvělá doba, ve které se pomalu
ale jistě začali utvářet mé základní herní návyky
a cit. Učitele jsem měl jednoho z nejlepších, byla
jím samotná SEGA! :)
G4ndy
Regulérní
Úvodník
Zdravím
všechny příznivce Criticallu a samozřejmě i ty kteří
jen tak projíždějí sekci od čtenářů a jejich
trpělivost je dopravila až k těmto řádkům. V minulém
čísle došlo k chybě způsobené mou přepracovaností.:)
Při předělávání článků pro offline verzi,
což obnáší nudnou ubíjející rutinu, jsem nechtěně vymazal
část Blickovi recenze na Kutar. Blicka se tato nešťastná
náhoda velice dotkla (málem mi utekl z redakce):) a tak jsme
se dohodli že mu recenzi uveřejním kompletně znovu v tomto
čísle.
Tento redakční měsíc se u nás v Criticallu nesl v duchu
hádek, nepochopení a zbytečných ultimát, vše kvůli jedné
zajímavé nabídce kterou ale zatím z existenčních důvodů
nemohu odtajnit. Pokud půjde vše podle plánu zaznamená Cr v budoucnu
značné obsahové rozšíření a celkové zkvalitnění.
Ale zpět k tomuto číslu které přináší neobvyklé
množství článků, které se snad někomu budou jevit
zajímavé:) Nemůžu vám tedy popřát nic jiného než příjemné
počtení.
G4ndy