Brutalita, čirá brutalita čiší z druhého dílů naprosto úchylné série Postal. Choré výplody bezmozkových mozků se sešly v tomto cynickém *díle*, urážejícím všechny za všech okolností. Je libo zabíjení policistů? Nebo snad černochů? Chlápků v turbanech, nápadně připomínajících islámské teroristy? Ano, to vše je zde možné. A ještě mnohem víc.

Abyste rozuměli, druhý díl Postalu je, narozdíl od prvního dílu, který byl akcí ve stylu Crusader: No Remorse, tzn. viděno z ptačí perspektivy, čistokrevnou FPS akcí. Ačkoli autoři mlží s názory, že ve hře není třeba ani jednou vystřelit, je to pravda pouze z části. Ano, můžete nevinné (či vinné) oběti ubít lopatou či obuškem, ale proč nevyužít šíleného, ale přitom pestrého arzenálu zbraní? Jako první najdete již zmíněnou lopatu, pokračujete přes elektrický paralyzér, kanystr s benzinem (sirky jsou v ceně :), nezbytnou brokovnici (s fikaným tlumičem ve formě nalezené kočky nasazené dosti nešetrným způsobem na hlaveň...) a končící u hlavy krávy, která vykazuje velice pokročilou nákazu nemocí BSE. Je vidno, že fantazie autorům vskutku nechyběla. I graficky jsou předměty ničení zpracovány dobře. To ovšem nelze se stoprocentní pravdivostí říci o okolním prostředí a především o postavách. Za vše může jádro enginu, na kterém je hra napsána, jež vychází z již poněkud obstarožního UnrealWarfare. Grafika sice je dobrá, orgií podobných lahůdce ve formě Far Cry se ale nedočkáte. Navíc pokud chcete absolutní plynulost, budete muset zaplatit poměrně vysokou daň ve formě 512 MB Ram. S jakýmikoli nižšími ramkami se hra nepříjemně trhá, například při vhození molotovu do davu procházejících trombónistů se obraz změní ve slide-show. Povinností je pak grafická karta osazená minimálně 64 MB Ram. Postavy a vůbec předměty ve hře nepohání populární Havok Engine, který byl použit například ve hře Max Payne II, hýbají se ale velice věrně a s odletujícími hlavami, které zanechávají roztomilé (pozn. tohle mám z neustálého hraní akčních her :)) cákance krve, můžete hrát golf. Jen místo golfové hole musíte použít lopatu...

Zvuky jsou jednou z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší částí hry. Nechutné čvachtání, nevinné mňoukání na hlaveň nasazené čičinky, to vše zní velice věrně. Navíc jakési briefingy (vysvětlím v zápěstí) podbarvuje naprosto úchylná hudba, kterou byste zřejmě čekali k rannímu zpravodajství, nedivím se, že hlavní hrdina, Postal Dude (tohle má v občance :)) je ze všeho tak trochu paf. To víte, když vám v deseti otec zabije matku, poté zemře i otec, nedivte se, že vše komentuje s klidem a podbarvujícím, se sadismem hraničícím, černým humorem. Ten je, spolu se zvuky vůbec nejlepší částí hry, pamětníkům možná připomene humor obsazený ve hře Redneck Rampage. Pokud ano věřte, že zde je to stokrát horší, a pokud nejste suchaři, budete se smát po celou dobu hraní (nebo budete mít na ústech specifický přihlouplý úsměv :).

Celá hra je koncipována jako jeden *běžný* pracovní týden v životě amerického balíka. Tomu odpovídá i zadání misí. Úkoly typu *Sežeň mléko* nebo *Pochčij hrob tvého táty* byly v málokteré hře k vidění. Jsou ovšem koncipovány tak, že naprostou většinu z nich můžete (ale nemusíte) splnit bez jediného výstřelu. Tím se z brutální FPS stává sadistická adventure z vlastního pohledu. Ovšem pochybuji, že se najde někdo, kterého nechají chladným fronty v supermarketu, fronty v bance, fronty...ono je vždycky lepší si cestu prostřílet, než nudně stát ve štrůdlu.

Z toho, co bylo zatím řečeno může Postal 2 vypadat jako geniální mix černého humoru a FPS, který musí dostat minimálně 8 bodů. Jak jste si již určitě všimli, není tomu tak. Důvodů proti je totiž bohužel celkem dost. Jako první, co vás *upoutá* jistě na první pohled jsou neskutečně dlouhé nahrávací doby částí města. V praxi to vypadá tak, že dostanete zadaný úkol, pro jehož vyřešení se musíte vydat přes celé město. Fajn, řeknete si, rychle tam doběhnu a na místě způsobím nějaký ten bengál. Vyjdete z karavanu (hnízdečka zamilovaného páru :) ujdete pár kroků a *LOADING*. Čekáte, až se červená čárka naplní (což trvá zhruba minutu-dvě, dle výkonu počítače)a jdete dál. Jenže, ujdete dalších pár kroků a je tu znovu *LOADING*. A když takových přerušení kvůli jednomu úkolu podstoupíte deset, dokáže vás to notně vyvést z koncentrace a na ten závěrečný bengál ani nebudete mít chuť. První patche sice slibovaly korekci nahrávacích časů, ovšem pokud se něco zlepšilo, tak onen zlepšovák zůstal důmyslně skrytý. Jinými slovy, NAHRÁVÁ SE TO NESNESITELNĚ DLOUHO!

Dalším, ne již tak podstatným problémem je grafika. O ní již bylo zmíněno. V neposlední řadě je to relativní krátkost hry, kdy samotné úkoly splníte celkem rychle (dle míry loadingů :) a avizované volné chození po městě přestane po překvapivě krátké době bavit. Vše již znáte, vše jste již stokrát zkusili...K poměrně krátké životnosti hry nepřispívá ani absence multiplayeru. Sice se již objevil jako oficiální add-on, ale v základní verzi se nevyskytuje, tudíž prst dolů. Autoři se sice snažili jeho nepřítomnost kompenzovat volbou Custom maps, při jejíž aktivování se můžete prohánět po městech vytvořených v editoru, ovšem komunita okolo této hry není tak vysoká a o nějakém závratném čísle nových map si můžete nechat jen zdát.

Druhý díl této v jistých ohledech nemocné hry byl na mém soukromém žebříčku očekávaných her na velmi vysokém místě, zejména díky skvělé zkušenosti jež jsem učinil při hraní dílu prvního. O to větší bylo moje rozčarování. Ano, je to kvalitně řemeslně odvedená práce, ovšem takových je tu spousta a Postalu 2 hrozí (nebo spíš už se stalo :), že mezi nimi jednoduše zapadne. Talent autorů by se výborně hodil k vytváření nějakého humorného seriálu, rozhodně by to dopadlo lépe než v případě jejich herních aktivit. Ano, jsou tu skvělé zbraně, několik výborných nápadů, ale těchto několik kladů nemůže vyvážit spoustu nedodělků a mínusů, které ulpěly na tomto *díle*.

Jaxx