Rádoby hororů posledních pár let vzniká jak hub po dešti, těch jedlých hříbků je mezi nimi ale menšina která je utlačovaná obrovskými koloniemi jedovatých muchomůrek, které diváka akorát otráví. Není se čemu divit neb podhoubí tohoto žánru, které filmový průmysl soustavně kypří a hnojí, je nasáknuto pěkným balíkem dolarů.

Ďáblova páteř nebo chcete-li Devils Backbone či Espinazo del Diablo :) je španělsko mexickým mixem mezi hororem a mezilidským drama, který většina kritiků označila za houbu jedlou. Mexický režisér Guillermo del Toro, jehož posledním kouskem je velmi nepovedená akční splácanina Hellboy, obyčejného českého diváka asi nejvíce zaujal o trochu lepší akční, také splácaninou :) Blade 2.

Bohužel jsem nikdy neměl šanci shlédnout del Torovi rané krátkometrážní horory nebo povedený psychologický horor Cronos (Stroj času), takže jsem tohohle chlapíka dost podcenil. To co předvedl v Ďáblově páteři totiž rozhodně nemůže být považováno za akční splácaninu na objednávku jako jeho poslední dílka zaštítěná americkými studii.

Film je zasazen do na horory velmi nezvyklého autentického prostředí - Španělska roku 1939. V zemi právě finišují tříleté boje mezi republikány a vítěznými nacionalisty generála Franca, který si dělá podobně jako v Německu Hitler co chce a jen naivkové doufají v intervenci spojenců. Nás budou zajímat osudy obyvatel jednoho hodně odlehlého sirotčince Santa Lucía, kam je svým poručníkem odvezen i hlavní hrdina - desetiletý Carlos :), který je zde zpočátku vystaven nenávisti ze strany ostatních chlapců - zejména nejstaršího Jaimeho. S kolektivem se časem sžije, nicméně zůstane tu něco co mu stále nedá spát, záhadné zjevování ducha mrtvého kluka Santiho, který mu chce podat akutní sdělení o tom kdo ho zabil. ;)

V sirotčinci kromě pozůstalých dětí po obětech občanské války živoří pochopitelně i personál čítající na nožní protézu odkázanou ředitelku Carmen, filozofujícího profesora Casarese, mladou učitelku Conchitu a nervního školníka Jacinta. Carmen miluje Casarese, jenže ten ji vzhledem ke svému stáři již v posteli nedokáže řádně uspokojit, takže se častokrát uchyluje do náručí mladého Jacinta, který spolu se sirotkem Jaimem pro změnu miluje lehce naivní Conchitu. :)

Dementní mišmaš, říkáte si... ;) To jsem se ale ještě nezmínil o jedné z hlavních devíz Ďáblovy páteře - skvělých hereckých výkonech prakticky všech protagonistů, kteří dokonale vykrývají občasné výkyvy scénáře, na kterém je zajímavé především to že přikládá stejnou důležitost jak hororovým scénkám kdy Carlose pronásleduje po stylových chodbách sirotčince Santiho duch s dírou v hlavě, tak věrohodnému odkrýváním vztahů mezi ústředními postavami.

Doprovázen perfektní prací kamery a atmosferickou hudbou plyne děj jak po másle a divák se rozhodně nenudí i když je mu třeba už jasné kdo byl Santiho vrahem, který ještě stihne ke konci natropit mnoho zkázy. Žádný převratný happy end se ale konat nebude, nevinní budou umírat a možná přijdou i nějaké ty slzy dojetí. ;)

Ve výsledku na mě toto drama s příměsí duchařiny zapůsobilo příjemným dojmem, nedá se říci že by se jednalo o přímočarou primitivnost ale na druhou stranu se nejedna ani o přesložitý intelektuální hlavolam. Prostě film tak akorát s náznaky neotřelé originality ve kterém Guillermo del Toro jako jeden z dalších dokázal že se dá natočit kousek, který dokáží akceptovat masy a který nemusí být zároveň nutně primitivní.

G4ndy

Drama / Horor
Mexiko / Španělsko, 2001, 106 min

Režie: Guillermo del Toro
Hrají: Eduardo Noriega, Marisa Paredes, Federico Luppi, Irene Visedo