Resident Evil
Hra
která definovala žánr survival hororu na Play Stationu a posléze i
na PC patří mezi jedny z nejzákladnejších a nejsugestivnějších herních
zkušeností, podobně jako strach sám.
Už je tomu pěkná řádka let co poctil první díl této velice žádané
série svou přítomností naší myšoidní platformu a zaznamenal zde vcelku
slušnou odezvu. Jednalo se o čistou konverzi z PSX, prakticky bez
žádných změn. Kostrbatá grafika se nesla plně v duchu rozlišení 320x240
a jen privilegovaným majitelum v té době extrémně drahých 3d akcelerátoru
přidala navrch nějaké to drobnější zlepšení, které nebylo vůbec podstatné,
neboť hlavní role se zhostila ona pověstná atmosféra. Atmosféra která
nováčkům nepoznamenaným zlem v rezidenci evokovala ty nejlepší horory
se zombíky v hlavní roli, jako klasiku všech klasik černobílou Noc
oživlých mrtvol.
Není sporu o tom že se Capcomáci nechali při tvorbě rezidentů hodně
inspirovat PC scénou, konkrétně klasikami jako Alone in The Dark nebo
Ecstaticou. Narozdíl od Infogrames ale pojali zlo poněkud vážněji
a přihodili své obrovké know how "jak má vypadat zábavná hra".
Naštěstí nevznikl žádný Street Fighter 3 se zombíky, ale velice zdařilá
záležitost kombinující statická renderovaná pozadí s 3D charaktery.
Příběh jak vystřižený z nějakého potencionálně béčkového hororu vypráví
o tom, kterak se kdesi za městem v horách začali samovolně ztrácet
turisté, a poté co se ztratil i tým speciálních jednotek STARS určený
k vyšetrení těchto incidentů je vyslán tým další, jehož soucástí jsou
i dva charaktery, které jsou nejen předurčeny k tomu, aby se staly
několikanásobným hlavním chodem lokální nemrtvé klientely, ale též
vaším herním ztělesněním. Svatá dvojice se po "přistání"
vrtulníku, pronásledována podivnými stvůrami, spešně uchyluje hledat
útočiště do staré a jen velice zdánlivě ""opuštěné""
rezidence...
Tyto dvě postavy v podstatě suplují volbu obtížnosti, ale nejen to,
hra se v závislosti na vámi zvoleném charakteru mění. Změna spočívá
v malinko odlišném pohledu na kýčovitý, zato však perfektně prezentovaný
příbeh. Pokud zvolíte hru za muže, jehož jméno si nepamatuji, neboť
mě muži nezajímají :o), dočkáte se hry zhruba na normální až težkou
obtížnost, která se predevším díky komplikovanejším logickým problémum
a vetšímu počtu nenasytných nemrtvých značně protáhne. Pokud si zvolíte
hru za dívku Jill, jejíž jméno si shodou okolností pamatuji, bude
pro vás hra představovat poněkud jednodušší procházku krvavým sadem,
setkáte se s odlehčenou případně lehce odlišnou verzí logických problémů.
Všechny cesty vedou do Říma a tak si jsou i cesty těchto charakterů
hodně podobné - v obou případech se budete producírovat po stejných
lokacích pouze s lehce odlišnou posloupností, občas vám cestu zkříží
zmiňované malinko pozměněné logické problémy. Příběhová linka má v
obou případech stejný základ, chytře alternovány jsou pouze její okraje,
které skýtají zajímavou příležitost podívat se jak by se věci mohly
taky stát...
Když už je řeč o logických problémech, asi nejvíc mi RE připomínal
stařičkého předchůdce adventur - Dizzyho, roztomilé vajícko, které
ťapalo po přírodě a vždy pomocí použití dané věcičky v daný okamžik
postoupilo dál v ději, nebo spíš na další obrazovku. Podobně je tomu
i v RE, kde se od běžného otevírání dveří ztracenými klíči postupně
propracujete až ke kapku složitejším úkonům typu namíchání jedu na
masožravou květinku, nebo posunování beden ala Sokoban :o) Netřeba
připomínat že zde adventure prvky pomáhají docílit určité vachrlaté
vyrovnanosti mezi střelbou a otáčením mozkových závitů.
Jak správně tušíte, střelba bude přece jen o něco častějším fenoménem
se kterým se v RE setkáte, vždyť je to konzolová hra že ANO (sem si
rýpnul do konzolistů, kteří mi obratem odpoví že mají xenoságu :o)
Ovšem akce v RE není vubec na škodu, kór když se střílí do takových
roztomilých cílu jako šourající se/plazící se/dělající že sou mrtví
zombies, či masitých psů žeryků a mnohé další nespolečenské havěti.
Tak mě napadá, kde že se to vlastně bere ona pověstná strachnahánějící
a masoberoucí atmosféra? No ona je totiž mrcha postavená především
na chytrém umístění zapáchajících nepřátel, kteří na vás povětšinou
hezky efektivně bafnou z temného kouta či skříně :). Nesmím též zapomenout
na velmi vkusné grafické zpracování interiérů staré rezidence, která
jak později zjistíte sloužila coby základna pro výzkum biologických
zbraní.
Smutným faktem zustává že po několikerém (pro někoho možná už prvním)
pokoření, ztrácí RE ono lekací kouzlo, které je pro něj esenciální
- I přesto že jsou do hry zahrnuty různé motivační mechnismy typu:
"dohrajte hru do tří hodin a získejte plyšového zombíka"
:o) a td. postrádá bez lekanců a bafanců RE smysl a je treba přejít
rovnou na další díl = chytrý marketingový tah :o)
Pokud
vám první díl této série nějakým způsobem unikl doporučuji spíš než
PSX či PC verzi vyzkoušet bombastický remake pro Game Cube, který
namísto statického pozadí a kostkopoidních postav používá plynulý
dvd film, který spolu s neuvěřitelně detailními modely postav posouvá
původní rezident daleko za hranice všech doposud vydaných dílů.
G4ndy
