Gran Turismo


*Jóóó to bylo tenkrát když sme s tátou zakládali naši malou firmičku. Tehdá sme si řekli, že budem závodňáci. Táta se měl starat vo menežment a já sem nám měl vydělávat prachy závoděním. Řeknu vám, byla to tenkrát pořádná fuška sehnat ňákou káru, kerá by aspoň slušně tůrovala ty naše zapadlý vesnický okruhy a zároveň aby úplně nevysála naši kasu. Ale přece se mi to podařilo. V autobazaru u Velkýho Billa sem vobjevil perfektní káru. Honda Prelude z roku 91. Velkej Bill byl rád, že se tý kraksny zbavil a tak mi navíc přihodil pár náhradních dílů po předchozím majiteli. Když sme se v tom s tátou pošťourali, vyjeli sme poprvý na testovací vokruh. Táta říkal: *Jak ti to nepojede víc jak dvěstě, domů se nevracej.*

Aby sem mu udělal radost, nažhavil sem motor hnedka zpočátku, což se ovšem nevokázalo jako nejštastnějsí řešení. Z motoru se zakouřilo a auto zůstalo stát na silnici. Nechtěl sem bejt terčem těch posměváčků, kerý měli zkoušet po nás. Proto sem se do voprav vrhnul jen tak na asfaltce. No, pár šroubováků padlo za voběť, ale podařilo se mi zprovoznit alespoň motor. Turbodmychadlo se asi odebralo do věčnejch lovišť. V tu se objevili machři s polepenou károu. Ihned mě vyzvali na závod. Tehdá sem byl ještě blázen, a tak sem to přijal. Ihned po startu mi frnkli do dáli. Když sem se jakž takž pořádně rozjel, všimnul sem si, že jejich řidič vybírá zatáčky nic moc způsobem. A nejen to, v jedný z nich dostal dokonce hodiny. Já sem toho samozřejmě hnedka využil a nacpal sem se před ně. Ten krásnej pocit z vedení sem si vychutnával do chvíle, kdy do mýho blatníku narazilo něco velkýho, plechovýho a naštvanýho. No co vám budu povídat, nakonec sme se společně vytlačili ze silnice. Sice sem měl pár modřin, ale věděl sem, že s tímhle fárem něco dokážu, něco velkýho.

Když sem takhle vobcházel po naší vesničce, vočíhnul sem si plakát na kerym stálo *Noční závody-Stensons Bridge Raceway*. No startovný bylo sice nějakjejch pět tisíc doláčů, ale přece nebudu šufařit na první závodnický příležitosti. Krom toho sem si fakt věřil. Když sem přijel na závodiště a zavez náš sporťák do boxů, vobhlíd sem si naše soupeře. Bylo jich jen pět, navíc jejich káry nevypadaly nic extra. Teda aspoň vedle tý naší. Najednou se z vobřího mikráku vozvalo *Všichni na start*. Táta mi ještě dal pár rad a já sem se doplazil na startovní rošt. Nervy sem měl tehdá v kýblu, srdce mi div nevyskočilo z hrudě, zpod mý helmy se valily laviny potu. Najednou se rosvítilo zelený světlo. Šlápnul sem na plyn co to šlo. Ani sem nevěděl jak, voctnul sem se v čele. Ale hned první zákruta mě o vedení připravila. No, musim říct, že to nebylo jen mojí vinou, pomačkanej plech na mym fáru je toho svědkem. Ale co, řek sem si. Jel sem dál a propracovával sem se dopředu. Po prvnim ze dvou kol sem byl třetí. Jel sem těsně za stříbrnym sršněm když tu najednou se vozvalo skřípání. *Asi nemam nejvěčí náskok* pomyslel sem si. Ani nevim jak, tehdá sem to fakt vyhrál a tak začala moje fakt skvělá kariéra. Prachů bylo habaděj, holky se ke mně lísaly jako divý a v počtu skvělejch kár v garáži sem moh tehdá trumfnout i Bonda. No jo, ale všechno pomine a já si teď ty skvělý časy připomínám s jednou skvělou hrou, jak vona se jen menuje? Jojoo, Gren Tůrismo. Jak ta je boží, připomněla mi moje mládí a moje velký výhry ve vysoce ceněnejch závodech. Tehdá ještě vo vejsledcích nerozhodovala jenom technika, tehdá to byl hlavně řidičův talent, a toho sem já dostal vopravdu hodně. A jesli se někdá dostanete k tyhletý skvělý hře, určitě ji vozkoušejte. No ale teďka mě už nerušte. Zbejvá mi vodjet poslední závod evropský série. Hahaa, jako zamlada proti Stývnsnovi...*

No necháme teď dědečka oddávat se jeho radostem a na závěr vás zahrnu sprškou faktů o dědově *boží hře*. Hlavní devizou této závodní simulace je počet vozů, pokud zahrneme i barevné kombinace, dává celkový součet přesně 394 vozů. Máte na výběr vozidla od předních japonských výrobců (Subaru, Toyota, Honda...), jsou zde i některé evropské (Aston Martin, TVR) a dvě americké (Dodge, Chevrolet). Nabídka myslím více jak dostatečná. Závodit se dá na 21 tratích, které se samozřejmě dají jezdit i pozpátku a v tzv. zrcadlovém módu (kdy nikdy nevíte co vás čeká). První co vás na hře uchvátí je skvělá grafika, modely aut vypadají vskutku fantasticky. Však také všechna auta mají reálný předobraz. Samozřejmostí jsou reálné zvuky. Zřejmě nejlepší věcí na GT je, kromě grafiky, hudba. Ta byla vybrána vskutku fantasticky. Najdete zde taneční variace i dravé rockové rytmy, o žádné z písniček se nedá říct, že by byla nepovedená. Skvěle dotvářejí atmosféru a nutí vás stále vyhrávat (popřípadě zkoušet to znovu a znovu :)).

Ihned na začátku hry máte na výběr ze dvou typů hry, Arkádové ježdění a mód Gran Turismo. První je téměř o ničem, tedy pokud někoho nebaví do omrzení vyhrávat rychle za sebou následující závody (odměny tu jsou samozřejmě také), ale zřejmě většinu hráčů bude zajímat právě mód Gran Turismo, pod kterým se prakticky skrývá dědečkova kariéra :). Začínáte jako naprostá nula s pouhými deseti tisíci a vašim cílem je probojovat se na místo jedničky mezi jezdci, což obnáší vyhrání všech závodů, ovšem není to rozhodně taková nuda jak to vypadá. Některé zkoušky jsou pekelně těžké a pokud je zajedete s vozem o jiné výkonnostní třídě (obvykle nižší) zpřístupní se vám nová neobjevená auta. A úplně nakonec jsem si nechal systém tzv. Licencí neboli řidičských osvědčení. Každá taková licence se skládá ze sedmi testů plus závěrečné extra zkoušky. Licence jsou celkem tři, odlišené dle náročnosti. Pokud nemáte ani jednu, na pokročilejší závody, kde se vyhrávají zajímavé částky vás traťoví komisaři prostě nepustí.

Je toho mnoho, co se dá napsat o GT. Například o problémech s penězi, o skrytých speciálních sportovních vozech, o handrkování s prodejci náhradních dílů nebo o geniálním multiplayeru. Ale já již nenapíši nic. Nechci vám zkazit zážitek ze samotné hry, jelikož princip je právě v objevování nových a nových věcí. Vřele ji všem doporučuji.

A co by na to řekl dědeček? *Šafla, kde mám žuby? Joo, to gven tůvismo? No pvostě bomba. A nevotvavuj požád.*


autor: Jaxx
14.03.2004


Hodnocení: 10/10
Žánr: závodní simulátor
Rok vydání: 1998
Hardware požadavky: PSX
Výrobce: Polyphony Digital
Distributor: Sony
Odkazy: oficiální stránka

http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.