Tekken 2


Pokud před hráčem videoher pronesete slovo Tekken 2, patrně po několika málo vteřinách uvidíte vše prozrazující mokrou stopu vycházející z jeho rozkroku. A nebude to mít nic společného s maximální funkcí jeho potních žláz.

Ano, jedna z nejlepších her, které kdy poctily tyto planetu se na trhu (japonském) objevila v roce 1996 a okamžitě rozpoutala šílenství, samozřejmě náležitě vyhypované předchozím skvělým dílem. Oproti svému předchůdci přinášela mnohem lepší grafiku, skvělé ozvučení a minimálně stejnou kopu zábavy v multiplayeru.

Pokud si nějaký herní stařešina pamatuje na první díl ságy Tekken, jistě si vzpomene, že v původní hře bylo deset postav přístupných od začátku plus samozřejmě nějaké ty tajné (většinou barevné variace). Druhý díl byl přelomový v tom, že obsahoval také deset základních postav a (teď se podržte) patnáct bonusových. Bylo to a stále je neuvěřitelné číslo. Pokud se podíváme na výrobky konkurence, zjistíme, že ostatní hry obsahovaly tak maximálně patnáct hratelných bojovníků celkem, mnohdy nepříliš odlišené (mám na mysli jejich pohyby). Sága Tekken je právě v tomto výjimečná.

Je na čase podívat se na zoubek příběhu. Jeho hlavní postavou je Heihachi Mishima, šéf Mishima Ltd. Po prvním turnaji o krále železné pěsti (celý originální anglický název zní Tekken: Iron Fist Tournament) se vztahy s jeho nepoddajným synem Kazuyou ještě více zhoršily, navíc to vypadá, že se Kazuya spolčil s ďáblem. Svolává tedy druhé setkání nejlepších bojovníků světa. Mezi nimi nemohou chybět kultovní postavy celé série, Paul Phoenix, Newyorkský rváč, Lei Wu-Long, hongkongský superpolda a samozřejmě nesmíme opomenout Kinga, pastora s tygří maskou. Nebudu rozepisovat více o postavách, to bych zde mohl rovnou opsat manuál. Tekken je právě v tomto krásný, že ani po shlédnutí konečných animací nejste nabaženi příběhem a chcete pokračování.


Raději se zmíním o grafice. I když je na ní vidět zub času, stále má čím ohromit. Detailní animace bojovníků (bez Motion Capture) a dobře modelované končetiny přímo vybízí k vyrobení nějaké prasárny, s kterou si engine poradí pouze těžkopádně :). Což mi připomíná zvuky. Jsou sice na standardní úrovni, hlavně hudební doprovod, ale jednotlivé údery už na tom tak dobře nejsou. Jednoduchý kop zní jako přehození mokrého ručníku přes hlavu Václava Hybše a ani ostatní zvuky na tom nejsou moc dobře, ale v zápalu boje je ani vnímat nebudete a nakonec se vám i zalíbí. Ale pokud by se vyskytovaly v jiné, ne tolik dynamické hře, rozhodně by neobstály. Hudba je jak jsem již řekl velice dobrá, dokonce mě přinutila několikrát si hru zapauzovat a oddávat se jednotlivým muzikálním motivům.

Bylo by dobré se zmínit také o jednotlivých módech, které hra přináší. Samozřejmostí je Arcade Mode, ve kterém se postupně probojováváte přes deset protivníků (9+boss) abyste po dohrání získali novou postavu do sbírky. Další je mód Time Attack. Pravidla stejná jako u Arcade M. ale vše je počítáno na neúprosné časomíře a soupeří se čistě o celkovou cifru na hodinách, samozřejmě, že čím nižší tím lepší. Dále je tu Team Battle Mód. Ten dovoluje navolit si až osm postav do řady a bojovat s nimi proti týmu počítače nebo živého hráče až do té doby, dokud není alespoň jeden tým *na suchu*. Jde o velice zajímavý mód, hlavně pokud vás nebaví po každém souboji v menu výběr postavy. Předposlední pán na holení je Practice Area kde si můžete jednotlivé chvaty cvičit na nebránícím se protivníkovi. A jako zlatý hřeb programu je tu zřejmě nejvyužívanější způsob hry, geniální Versus. Nejde o nic jiného než o bitvu dvou hráčů proti sobě. Ale ten gejzír nadávek, ponižování či povyšování je neopakovatelný! Pokud se najde nějaký opravdu schopný kamarád, je radost hrát a prohrávat, protože je šance, že soupeř ukončí zápas nějakým efektivním způsobem. Sledování replayů po každém kole je pak vysloveně potěšení. Už žádné strojově přesné útoky CPU ale naopak promyšlené kontry lidského mozku. Prostě a jednoduše, na hru proti člověku nic nemá.

Celkové shrnutí snad není ani potřeba. Tekken 2 je bezpochyby jednou z nejlepších her (nejen bojových) které kdy byly vyrobeny. Jak po stránce technické, tak (a to především) po stránce hratelnosti. Poskytuje slušnou zábavu v singleplayeru a takřka neomezenou zábavu v multiplayeru.


autor: Jaxx
25.02.2004


Hodnocení: 8/10
Žánr: bojovka
Rok vydání: 1996
Hardware požadavky: Play Station, automaty
Výrobce: Namco
Distributor: SCEE
Odkazy: www.tekkenzaibatsu.com

http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.