Koncem roku 2023 spatřil světlo světa čtyři a půl hodiny dlouhý placený dokumentární film “pro pamětníky” o 3D střílečkách z pohledu první osoby. Nejvíc prostoru věnovali autoři rozhovorům s autory Doomu, což je sice logické rozhodnutí, ale na druhou stranu jsou jejich vyprávění také notoricky známá a dostupné v bezpočtech detailnějších rozhovorů. Nedostává se pak dostatek zaslouženého prostoru jiným, méně známým hrám a některé jsou opomenuty. I tak se ale autorům naštěstí podařilo zachytit řadu předchůdců dooma, které mohou být překvapením a neopomněli se věnovat také modování a profesionálnímu hraní v plenkách.
Film je rozporcován na úseky dle jednotlivých her a mohl by tak fungovat i jako seriál. Sám jsem si ho pro jeho délku dávkoval epizodicky. Jako seriál ale bohužel nenabízí tolik přidané hodnoty – youtube již je plný solidních dokumentárních videí zaměřených na dílčí hry, které film nijak zásadněji (než že se se jedná o FPS) nepropojuje. Nevšiml jsem si ani, že by se autorům podařilo nějak významně vytěžit zpovídané herní autory – že by snad utrousili něco, co už nebylo omíláno na jiných místech 100x.
Možná by dokumentaristům pomohlo uplatnit trochu víc nadhledu a humoru, nerazit pouze monology s “herními bohy” ale postavit proti sobě v rozhovoru nebo i ve hře lidi z ID software, 3D Realms a Epicu, provokovat je otázkami, kdo měl lepší engine atd. I přes jisté nedostatky jsem se ale na Definitive FPS Documentary díval s chutí oslazenou nostalgií.
V aktuálním dílu podcastu Na vycházce jsme měli opět herní téma – zamýšlíme se nad seriálem ČT o českých videohrách.
Poslechněte si čerstvé dojmy po shlédnutí 8mi dílného postapokaliptického seriálu Fallout. Seriál inspirovaný stejnojménou videoherní sérií měl premiéru 11. dubna 2024 a je ke shlédnutí na streamovací službě amazon prime video.
V podcastu „Na vycházce“ jsem referoval o platformě Roblox, která stále představuje jednu z celosvětově nejhranějších videoher. Zásadním plusovým bodem Robloxu je především možnost velmi jednoduše vytvářet v Roblox studiu vlastní hry a sdílet je s kamarády. Děti se tak mohou velmi brzy seznámit s programováním a vidět rychle výsledky.
Během Vánoc jsem se konečně dostal k některým hrám, které visely na mém seznamu toho “co bych měl zkusit”. Broken Sword 5 byl mezi nimi a jelikož svého času vyšel i pro androidí telefony a přenosnou konzolouvou havět jako PS Vita či Switch, stal se ideálním kandidátem na hraní z postele.
Klasické point & click adventury na prahu nového tisíciletí poněkud skomíraly na úkor jiných žánrů. Pod pojmem adventure si většina hráčů začala představovat 3rd person 3D akční hry typu Tomb Raider a nikoliv dvourozměrné na více či méně logické úkoly a příběh zaměřené ne-akční hry. Elementy z point&click adventur sice prosákly do všemožných jiných žánrů ale poctivých hard-core kousků vycházelo pomálu a když už tak se jednalo spíše o nízkorozpočtoou produkci.
Číst dáleVěhlasný režisér Martin Scorsese si libuje ve zkoumání lidského údělu a obvykle nijak explicitně neodsuzuje chování záporných hlavních protagonistů ve svých filmech. Poukazuje tím na širší životní zkušenost, ve které není nikdo – včetně publika – bez viny. Když se k tomu přidají charismatičtí herci reprezentující ty, kteří mají viny na kontě poněkud více, výsledkem většinou bývá vysoká obliba filmu u široké veřejnosti, a to ne nutně pro hluboké myšlenky či perfektní umělecké zpracování ale prostě proto, že záporaci jsou cool.
Přítomnost hlubších existenciálních témat, které ze Scorseseho děl dělají maskovaná kázání, potom obvykle fascinuje i akademickou veřejnost, která v úžasu utrousí Oscara. V posledku si tak i vysoce korektní intelektuálové mohou dovolit sympatizovat s kriminálníky a možná jim v něčem i tiše závidět.
V případě filmového zpracování genocidy indiánského kmene Osage (který přišel ve 20. letech minulého století k nečekanému bohatství, když se na jeho území našla obrovská ložiska ropy) jsem se obával, zda Scorsese za pomoci Di Capria a De Nira ony sympatie k padouchům nepřestřelí. Zda si místo přihrání malé domů křesťanské lásce k bližním, vztahující se i na nepohodlné sociálně patologické existence, nekopne vlastňáka. Naštěstí se tomu tak nestalo.
Číst dále