Jeepers Creepers 2


,, Kterak se strašák z polí chtěl nakrmit podruhé“


Druhé díly jsou vesměs špatné … nejvíce to poznáte třeba u takových hororů či komedií. Vezmeme-li si pro ukázku hororový žánr, většinou už to podruhé neklape, tak jak by mělo, necáká tu tolik krve jako kdysi a přibudou špatné dialogy a nepochopitelné chování jednotlivých postav. A to většinou tvůrci na pokračování dostávají více dolarů než tomu bylo u prvního dílu … Victor Salva už jednu úspěšnou dvojku natočil, šlo o pokračování ,,Nezvratného osudu“. Podruhé se mu to už, ale tak hladce nepovedlo. Proč? U ,,Nezvratného osudu“ je řekněme hlavním padouchem osud respektive smrt, tedy sympat´ák každým coulem. Místy se smějete, místy si do trenek naděláte, zkrátka ideální horor … u Jeepers Creepers je to jiné. První díl jsem označil za slušný horor v době, kdy se ještě nepoužíval maniakální střih viděný později v SAWU. Druhý se na něj doslova nalepuje, začíná zhruba den po konci prvního dílu. Je poslední den, kdy se Jeepeer může nakrmit, k čemuž si vybere farmářovic synka, což si farmář nenechá líbit, nezapře v sobě kutila a začne si v kůlně vyrábět speciální nástroj pomsty … synek byl, ale jen předkrm, Jeepeer si pro hlavní chod vyhlédne školní autobus nacpaný po okraj ragbisty vracející se z úspěšného zápasu. To, že se dá celkem snadno předpovědět koho všeho postupně Jeepper vcucne do svého chřtánu je věcí se kterou se v hororech setkáváme poměrně často, ale co je zarážející, je samotný pan Jeeper – v jedničce se nám ukazoval jen sporadicky v pološeru a sem tam zamával křídly. Ted´ už docela chápu proč – scénárista si dal sice záležet, aby teenagerům napsal takové dialogy, že by jste za nimi nejraději vlezli do televize a zmlátili je dálkovým ovladačem, ale zároveň maskéři stylizovali hlavního padoucha tak, že z něj nemáte sebemenší strach a ani mu nemůžete potenciálně fandit, protože prostě nemá charisma … jistě, hledat u těchto monster nějaké charisma je trochu utopické, ale vzpomeňte třeba na Fredyho Krugera, který si Vás okamžitě získal svými cynickými řečmi. Nic takového u Jeepera nehledejte, je to tvor nemluvný – nepočítám-li za způsob komunikace olizování skla školního autobusu nebo sem tam zamávání křídel. V porovnání s jedničkou není pochyb o tom, že tvůrci měli na druhý díl více peněz, spíše škoda jen jakým způsobem je využili. Místo, aby investovali do nějakých těch jatek, investovali do digitálních triků, kdy třeba Jeeper plápolá ve větru se zaraženou harpunou v hrudníku. V porovnání s dnešním umem filmových studií jsou efekty ,,příliš digitální“ čili nebude problém ani pro standardního diváka odhadnout záběry normální a záběry, kdy pomohly počítače … shrnuto podtrženo, film by místy i docela fungoval, ale chtělo by to monstrum s větším charismatem.

** z pěti


autor: Petr Černý
26.08.2007


http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.