Loď duchů


,, V tý loďi straší“

Roztmívačkou naběhneme do záběrů parketu luxusní lodi po kterém trsá bohatá smetánka, do uší se nám začne vlévat zpěv slečny nasoukané v červeném topíku a celá tato slast bude podbarvena růžovými titulky … intro jaké by Vám Daniele Stellová mohla jen tiše závidět. Naštěstí se tento bestseller Červené knihovny rozplyne krátce poté, co se uvolní ultra tenká lanka držící barevné lampiony a strhne se nehorázná řež, která na kousky rozkrájí i ty nejlepší tanečníky. Harlekýn tak střídají záběry na uřezané končetiny, kusy hlav a další lahůdky viděné za normálních okolností pouze v místním řeznictví.


Střih, uplyne 40 let a divák je vhozen do současnosti, kdy mladý muž zahlédne z letadla tuto luxusní kocábku kdesi v oceánu a tak se obrátí na nejlepší skupinu hledačů lodních vraků, aby mu ji pomohli najít. Krátce poté, co se dohodnou, kolik kdo z toho bude mít procent zisku, vyplují společně na moře a lod´ (překvapivě) najdou. Kromě starobylého nábytku na kterém si nejeden termit udělal posvícení a koroze kam se podíváš, naleznou také bedny se zlatými cihličkami – hodně beden se zlatými cihličkami. Plán je tedy jasný - napakovat se, opravit lod´ a dotáhnout ji do nejbližšího přístavu, jenže … ano, čtete správně, oblíbené klišé slůvko ,,jenže“– všechno se to zvrtne (v tomto případě skoro všechno bouchne) a ti, co přežijí, jsou nuceni přebývat na luxusním vraku. Stejně jako sem tam kousek plechu ze zchátralé lodě odpadne, tak postupně odpadávají i jednotliví členové posádky. Můžete, ale zůstat v klidu, náhradní spodní prádlo protentokrát nebude potřeba, nikdo žádným brutálním způsobem nezemře ( a když už ano, tak je to mimo záběr). Na duchařinu plynoucí ze samotného názvu si taky můžete nechat zajít chut´, pokud se ovšem neosypete při občasném vrzání či zavírání dveří samo od sebe nebo z jednoho oběšeného kostlivce ve skříni. Největší chybou filmu se tak paradoxně stal úvodní masakr – nabudil diváka, který se domníval, že ho podobná lodní vybíjená bude čekat i v následujících minutách … bohužel, labužníci si budou muset vystačit jen s intrem, poněvadž ve zbylé části snímku maximálně sem tam cákne na zed´ červené barvivo anebo budete mít tu čest detailně spatřit hák zabořen v lidském krku, tot´ vše. Korunu tomu všemu nasadí závěrečné rozuzlení nebo –li odhalení předvídatelného padoucha a báchorka o sběrateli duší. Celé to navíc končí otevřeně – doufám, že je to kvůli tomu, že autoři mají alergii na klasické ,,happyendy“ a ne z důvodu, že by nás za nějaký ten rok dva chtěli oblažit pokračováním (na druhou stranu, masakr v hausbótu kdesi na Slapech by mohl být solidní letní blockbuster). Závěrem by se tedy leckomu mohlo zdát, že se film hodí ledajak na dno oceánu, ale na druhou stranu … opět správně, další oblíbené klišé slůvko ,,ale“ – vezmeme-li v potaz, že mohlo být daleko hůř (vzpomeňte na filmy ,,Chobotnice 1,2“, to byl horor po všech stránkách), že hlavní postavy sem tam utrousí nějakou tu větu, které se občas někdo zlehka ušklíbne a že i prasáčci si v pár filmových políčkách přijdou na své při pohledu na odhalenou tanečnici v pološeří, myslím si, že na základě ,,obzvláště nadupaného“ letního vysílání komerčních televizí, by tento snímek TV programu na sobotní večer ostudu neudělal.

** z pěti


autor: Petr Černý
26.08.2007


http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.