STAR WARS: Knights of the Old Republic II – The Sith Lords


Vydání prvního dílu Knights of the Old Republic znamenalo další výrazný krok v expanzi světa SW na pole počítačových her. Svého hrdinu si již sice nějaký ten čas mnoho lidí šlechtí v SW: Galaxies, ovšem offline RPG z prostředí Hvězdných válek, to tu ještě nebylo a nutno říci, že přesně něco takového tady chybělo. Vývojáři z Bioware nasadili prvním dílem laťku hodně vysoko, ale přesto byla práce na druhém dílu svěřena Obsidianu, studiu složeném víceméně z autorů proslulého Falloutu. Vývoj prakticky nemohl padnout do lepších rukou.

Dvojka začíná pět let po událostech z jedničky. Řád Jedi se zdá být v troskách a pár zbývajících rytířů je pod neustálou hrozbou Sithů, kteří se je pokoušejí vyhladit do posledního. Jedním z nemnoha zástupců řádu je právě náš hlavní hrdina, který se po těžké bitvě probouzí na palubě poničené lodi Ebon Hawk, jejíž osud je společně s osudy cestujících v rukou hráčům prvního dílu důvěrně známého droida T3-M4. Probouzíte se a nevíte, co se s vámi stalo. Postupně se dozvídáte, kdo jste, proč jste ztratil spojení se Sílou a pronikáte hlouběji do velmi komplikovaného a zamotaného příběhu.

Obsidian skutečně nezklamal a pokusil se udělat na dvojce více než jenom kosmetické změny. Jak praví hlavní slogan, tentokrát každý krok, každé rozhodnutí, ovlivní vše kolem vás. Tuto skutečnost začnete po první hodině hraní pociťovat opravdu silně - třeba řeknete vašemu pilotovi, že jeho schopnost odhalit nebezpečí je intuice zbabělců. U prvního dílu by vám maximálně vynadal a hra by šla dál. Tady ne. Každé takovéto rozhodnutí se rovná ztrátě vlivu u vašich přátel. U některých je zase občas nutné jít proti vašemu přesvědčení, pokud chcete získat jejich důvěru. Pokud ji u někoho máte dostatečně vysokou, můžete ho odradit od jeho původního přesvědčení a získat si ho na svoji stranu. Důvěra je tak poměrně důležitý faktor, který navíc umožňuje poslechnout si příběhy vašich spolubojovníků a získat tím nějaké bonusy. Za tuto novinku jsem byl rád, i když někdy jsem už unaveně odklepával dlouhé rozhovory a vzápětí mě překvapila zpráva o ztrátě vlivu.

Mezi další výrazné novinky patří možnost sestavit si svoje vlastní věci a ne jenom vylepšovat (jen tak mimochodem, díky většímu množství různých upgradů se dá tentokrát ze světelného meče udělat opravdu unikátní zbraň), jako tomu bylo v prvním díle. Na pracovním stole můžete sestavit vibromeče, blastery, ale i většinu důležitých zlepšováků do svého vybavení. Věci sestavujete z tzv. komponent, které můžete buď najít, nebo získat rozbitím nějakého předmětu. Občas také narazíte na laboratoř, kde si můžete vyrobit lékárničky, protijedy a různé podobné serepetičky, tentokrát pro změnu z chemikálií (ty se dají získat stejným způsobem jako komponenty). Rozhodně příjemné oživení.

Vývojáři si zřejmě uvědomili, že systém schopností v jedničce měl své mouchy. Hlavní postava zde potřebovala v podstatě jenom přesvědčení, protože všechno ostatní zvládali její druhové za ní. Nyní se ovšem hodí každá dovednost, protože se může hodit i v okamžicích, kdy byste s tím ze začátku nepočítali. Např. pokud vám někdo nechce říct všechno, můžete použít všímavost a pokud ji máte vysokou, můžete získat nějaké extra informace navíc. Opět to však není nutnost, hra se dá pochopitelně dohrát i bez investicí do rozličných skillů.

První díl Rytířů jsem prošel několikrát jenom kvůli tomu, abych zjistil, jestli se jde stát Sithem. Na akademii v Korribanu se sice tváří, že to jde, ale opak je pravdou. Sithům se zkrátka nedá věřit :). Do dvojky byly slibovány tři sithské třídy, které opravdu ve hře naleznete, ale opravdu propracovaná „temná strana“ tu opět není. Můžete sice provádět spoustu sprosťáren, ale hra je přeci jenom v obou případech velmi podobná. K dobru lze autorům připočíst, že za každou stranu dostanete jiného spolubojovníka. Tento prvek opět o něco zvyšuje herní replaybilitu, která je ale např. oproti nedávno vydaným Bloodlines stejně poměrně slabá.

Když už jsme u spolubojovníků, sluší se dodat, že kromě strany Síly ovlivní složení skupiny i vaše pohlaví. Abych byl konkrétnější, tak pokud hrajete za muže, dostanete sličnou Handmaiden, ze začátku těžce nakloněnou na stranu dobra, avšak vaše přesvědčení občas dokáže divy :). Podobně je to i s charismatickým Disciplem, kterého dostanete při hraní za ženskou polovičku. Oblíbený droid HK-47 se vrací i v tomto díle, stejně jako jeho menší kolega T3-M4. Mezi nejvýraznější postavy se však řadí Kreia, jejíž charakter zůstává dlouhou dobu záhadou, pašerák Atton, udatný bojovník se zastřenou minulostí, a Bao-Dur, který pod vámi sloužil během mandalorianských válek. Tento konflikt je zde hojně připomínán a jeho důsledky se vinou celým příběhem.

Co mě ale na hře opravdu vadí, je systém soubojů. Tento systém se od prvního dílu téměř nezměnil, pouze jsou přítomny jakési formy, které jsou vhodné pro určité druhy soubojů (málo protivníků x hodně protivníků, boj proti Jediům). Boj tedy stále probíhá v realtimu na kola, kdy se tedy všechno děje v reálném čase, ale protivníci čekají na tah druhého. Pokud vám tedy v prvním díle boj sedl (a mnoho hráčů si ho také chválí), ve dvojce vás těžko něčím zklame. Mě však nepřipadá moc zábavné dívat se, jak se hrdinové mlátí hlava nehlava v sice efektivním zpracování, ale bez možnosti přímo ovládat danou postavu. Chápu, že je zde kladen důraz na taktiku, ale po zdolání padesáti za sebou nabíhajících protivníků už jsem vážně měl tohoto systému plné zuby a o žádné taktice se zde nedalo mluvit. Někdo může namítnout, že tento způsob boje je přizpůsobený žánru hry, tedy RPG, ale já ho beru pouze k izometrickému pohledu. Když vidím postavu z pohledu třetí osoby, tak ji chci přímo ovládat. A i po dobu boje.

Jak už to tak u pokračování bývá, přibyly nové schopnosti-v tomto případě tedy featy, Síly a samozřejmě i nové předměty. K některým pokročilejším Silám se dostanete pouze za určitá povolání, ale nutno říct, že všechny stojí za to. Nové jsou zde také planety, od těžební stanice Peragus a Carthovo rodiště Telos, přes dobře známé Korriban a Dantooine, až po neokoukané perly Dxun, Onderon a Nar Shadaa. Zejména poslední jmenovaná je opravdu skvostná planeta (hráči Dark Forces nostalgicky utřou slzu), se spoustou oživujících vychytávek, jako je třeba pazaak den-ráj všech hráčů této hazardní hry, místo pouze pro vyvolené, a i když se tam dostanete, musíte si nejprve získat respekt místních hráčů. Na této planetě také můžete narazit na spoustu exotických, ale z filmů známých tvorů ze Star Wars univerza, kteří působí jako příjemné zpestření.

Hra je opět protkána různými minihrami, kromě již výše zmiňovaného pazaaku, který byl opět vylepšen o další speciální karty se vrací i závody kluzáků, rovněž obohacenými o další možnosti a hlavně s mnohem vyšší obtížností, kdy jsou vaši soupeři k poražení asi tak jako fotbalová Chelsea. Mnohými hráči opovrhované střílení z věže na Ebon Hawku je ve dvojce pouze jednou a stejně jako všechny ostatní minihry není povinné.

Dvojka běží na stejném enginu jako jednička, takže grafické zpracování se v podstatě nezměnilo. Na některých místech je navíc vidět, že to jsou pouze upravené modely z jedničky, ale nijak zvlášť to nevadí. Někteří hráči si stěžují na velké množství bugů, ale záleží na konkrétní sestavě, já jsem na žádný výraznější nenarazil. Hudbu sice nesložil famózní skladatel Jeremy Soule jako u prvního dílu, ale ani dvojka si nemusí na stěžovat na špatný hudební doprovod.

Hlavní věc která zamrzí, je nedodělanost celé hry. Na některých místech to nevypadá, ale někde to doslova bije do očí. Je vidět, že autoři byli v časovém presu a vydání hry notně uspěchali, takže výsledný dojem je o stupínek horší. Nejvíce je tím poznamenán pochopitelně závěr, který opravdu uspokojí málokoho. Možná i kvůli tomu je o něco kratší hrací doba-za něco málo pod třicet hodin hru dohrajete díky nízké obtížnosti s prstem v nose.

Nebýt těchto několika pih na kráse, mohlo se jednat o úžasnou záležitost. Tedy něco podobného, jako byl první díl. Rytíři ze Sithu přidali něco nového, lepšího, ale zároveň zklamali malou dávkou inovativnosti a celkovou nedodělaností. Přesto koupi vřele doporučím všem, kterým se RPG žánr vysloveně neprotiví. Hra je svou jednoduchostí a přímočarostí určena pro masové publikum, ale potěší i fanoušky Hvězdných válek. Opravdu plnohodnotného pokračování se však dočkáme asi až s příchodem třetího dílu.

- relativní krátkost
-- celková nedodělanost
-- množstvím inovací spíše datadisk
+ nelinearita
++ je to SW :)
++ propracovaný příběh


autor: Starkiller
20.04.2005


Hodnocení: 8/10
Žánr: 3rd person 3D akce
Rok vydání: 2005
Hardware požadavky: Min.: CPU 1 Ghz, 256 MB RAM, 32 MB GFX
Dop.: CPU 1,6 Ghz, 512 MB RAM, 64 MB GFX
Výrobce: Obsidian
Distributor: Lucasarts

http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.