Half-Life 2


Kam se poděl duch původního Half-Lifu? Co jen té dvojce chybí? Takové otázky jsem si během hraní HL2 kladl nejčastěji. Je to snad nedostatečný důraz kladený na příběh, či snad odklon od náplně původní hry?

K nejnovějšímu počinu Valve jsem přistupoval s velkými očekáváními. Internet je plný chvály, kterou HL2 zasypaly zejména seriózní zdroje jako PCGamer, takže jsem si říkal, že by slavná dvojka měla stát skutečně za to. Předpoklady stát se hitem měla tato hra ve vínku už od samého počátku kdy se na ní začalo pracovat, a to údajně hned po dokončení HL1 - kultovní to hry, která v mých očích představuje jeden z nejlepších herních zážitků.

A co že jsem to zažil s HL2? Začnu hezky od začátku. První co mě praštilo do očí byla velmi solidní grafická stránka věci, která kupodivu nebyla vykoupena drastickým snížením plynulosti hry a nepříjemným trháním. Promlouval ke mě starý známý muž s kufříkem, který vyslal mé herní alter ego - Gordona Freemana do světa budoucnosti značně ovlivněné událostmi v Black Mese. Nic netušící, nemluvící Gordon tak přijíždí, tentokrát regulérním, osobním vlakem na nádraží podivného města City 17, kde panuje tvrdá diktatura a s lidmi je zde zacházeno jako s otroky. Režim navíc využívá jako otroky i rasu vetřelců z dimenze Xen, což mělo být asi jedno z největších překvapení HL2, bohužel se profláklo daleko dříve než HL2 vyšel.

Ve městě, které svou architekturou dost připomíná ruská betonová sídliště, se po chvilce paběrkování střetáváte se zákonem, když se náhodou připletete (hra vám stejně nedá jinou možnost) do zátahu vojáků na dům obývaný protivládním odporem. Na útěku se sčuchnete s rebely, kteří vás uctívají coby legendu z Black Mesy a vkládají do vaší osoby velké naděje na svržení režimu. Seznámíte se také s rebelkou Alyx - půvabnou dcerou vědátora, která nevypadá zas tak přehnaně sexy jak bývá zvykem, což oceňuji. :) Alyx se z provizorní laboratoře teleportuje do základny rebelů, kdežto Gordon, se svou smůlou na teleporty, přenese jen pár metrů opodál, nucen hledat si cestu do základny po svých. Naštěstí mu při jeho akční turistice pomůže spolupráce s příležitostnými rebely.

Spoluprací rozumějte občasná navštěvování rebelských základen rozmístěných průběžně po vaší lineární cestě k cíli, který zpočátku představuje dosažení základny rebelů, později vysvobození uneseného otce Alyx a pak... Většinu času tak budete bojovat bez pomoci spojenců, sami v nitru nepřátelských linii. Přičemž nepřáteli vám budou docela inteligentní vládní vojáci, kteří dokážou, díky časté přítomnosti skriptů, například rozstřelit výbušný sud kus od vás když se kryjete za rohem. Bojovat budete i proti mým oblíbeným hopsátkům a zombíkům, kteří vznikají když se hopsátko někomu přilepí na hlavu. :) Nutno podotknout, že většina starých známých potvor z HL1 je ve dvojce cíleně využívána režimem - takže například ona hopsátka vystřelují v jakýchsi velkých zásobnících vojáci do oblastí, kde byla zjištěna aktivita rebelů. Svět HL2 působí tím pádem na fandu prvního halfa velmi zajímavě a překvapivě, rozhodně je co objevovat a odhalovat.

Design map HL2 na kterém stojí a padá každá 3D akce, bohužel nepředstavuje nic převratného, skoro bych i řekl že se autoři od dob HL1 dost zhoršili co se týče obsahu invence ve svém díle. Máme tu kopy filmově působících předělových sekvencí, ale nic z toho se nevyrovná souboji s velkým krtečkem nebo s chapadlami v HL1. ;) Klasický koncept uzavřených map je navíc narušen přítomností pseudootevřencých prostor, ve kterých se proháníte ve vznášedle nebo bugince. Otevřená prostranství jsou ale vinou striktní linearity defakto dost uzavřená a nic v nich není! Jedete stále dopředu, občas se zastavíte aby jste otevřeli cestu dál a zase jedete. Autor recenze v PCGameru dost kecal, když tvrdil, že jsou otevřené mapy plné příležitostných zastávek, protože ony příležitostné zastávky nejsou příležitostné ale ve většině případů nutné k dalšímu postupu.

Klasické mapy, které by člověk od HL2 čekal, nejsou moc dobře vyvedené, jejich promyšlenost je minimální, nenajdeme tu žádné efektivní momenty "teď a potom", kdy jsme se v HL1 například procházeli nejdříve po laboratořích, které byly v pořádku a poté po těch samých prostorách zasažených výbuchy, nebo vetřelčí aktivitou. Většina zásadních nápadů z HL1 prostě nepřežila přerod do HL2, což je dost zarážející. HL2 je tak mnohem více prostoduchou střílečkou podobající se Doomu 3 než bych čekal.

Naprostý propadák ale HL2 v mých očích přece jen není, je to stále velmi dobrá hra, která ale není v žádném případě lepší než jeho předchůdce. Kdyby se raději autoři soustředili víc než na kosmetické složky hry jako je propracovaná fyzika objektů, na to co skutečně dělá hru hrou, dopadl by HL2 určitě mnohem lépe. Pravda, je hezké že můžu gravitační zbrání zvednout ozubené kolo a vrhnout ho na zástup zombíků, čímž je rozsekám a zasměji se efektivní spoušti kterou jsem napáchal. Ale jak zřídka je využit potenciál přemísťování beden a stavění si tak cesty a řešení různých byť i triviálních logických úkolů, které figurovaly v HL1?

Atmosféru HL2 dost sráží také fakt, že nepřátele vidíte dřív než slyšíte a jen málokdy se tak něčeho leknete, nebo očekáváte zradu či past za rohem. Kromě lokace Ravenholm - městečka plného zombíků, včetně nového proklatě rychlého a skřeky vydávajícího zombíka, jsem se nesetkal s pocity, díky kterým hodně lidí přirovnávalo první Hlaf-life k akčnímu survival hororu. Kvůli faktu že se HL2 odehrává převážně v pseudootevřeném světě navíc odpadá pocit člověka, že je někde uvězněný, jak tomu bylo v Black Mese...

Teprve ke konci mi HL2 začínal připomínat tu skvělou hru, na kterou jsem se těšil. Autoři vyrukovali s novými nápady jako je dobývání těžce střeženého vězení za pomoci vašich vetřelčích spojenců, nebo týmová likvidace obřích pavouků. Samozřejmě že mě také dost často šokovalo technické zpracování. Většina lokací, ve kterých jsem se třeba i nudil, vypadala o několik tříd lépe než cokoli na co sem byl kdy v PC hře zvyklý. Než jsem se ale stihnul toho dobrého v HL2 patřičně nabažit, hra dost nepovedeně, otevřeně skončila.

Pro hodně lidí kteří nepamatují HL1, nebo ho nemají příliš v lásce, představuje HL2 bezpochyby vynikající hru, to plně chápu. V očích starého, stovkami her zoceleného kmeta jako jsem já ale působí HL2 jako přehypovaný, nepovedený pokus o něco, čím si ani sami autoři, ve snaze zalíbit se všem, nebyli úplně jistí. :(


autor: G4ndy
10.04.2005


Hodnocení: 7/10
Žánr: first person 3D akce
Rok vydání: 2004
Hardware požadavky: Min.: 1,2 GHz, 256MB RAM, 64 MB grafická karta; Dop.: 2+ GHz, 1 GB RAM, 128 MB grafická karta;
Výrobce: Valve
Distributor: Valve/Vivendi Universal
Odkazy: www.planethalflife.com

http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.