Xenogears


Před časem jsem se rozhodl osobně ověřit kvality tohoto do nebe vyzdvihovaného japonského RPG od Square. Lidé co mě blíže znají vědí, že (až na Final Fantasy) japonské hry miluji. V této recenzi se tedy dozvíte zdali se podařilo rozmazleným autorům FF přesvědčit rozmazleného hráče o tom, že dokážou přijít i s něčím lepším než s pořád dokola omílanou nekonečnou sérii.


"Mamííí proč sem celý od krve?"


Protože právě probíhá akce čisté ruce v podání Elly. :)

Xenogears začínají na poměry Play Stationu nezvykle kvalitním filmečkem mixujícím renderované pozadí s animovanými charaktery. O intro se postarali ve Square, většinu ostatních animovaných sekvencí, kterých hra obsahuje požehnaně, ale svěřili do rukou studia IG což je samo o sobě zárukou kvality. V intru se stáváme svědky napadení obrovské vesmírné lodi podivnými červovitými stvořeními a ztroskotání jednoho záchranného modulu na jehož palubě přežije sličná děva... A jak je u lepších japonských RPG zvykem, nebudeme hodně dlouho chápat souvislost mezi intrem a hrou samotnou. :)

Po intru následuje menší shrnutí historických faktů: nacházíte se v malé vesničce trochu stranou od dvou válčících království Aveh a Kislev, vaše jméno je Fei a právě prožíváte poslední hodiny klidného života... Sotva se rozkoukáte a seznámíte s charaktery spokojeně žijícími ve vaší vesnici, dozvíte se že vás sem někdo přitáhl když jste byli ještě dítě a nechal vás tu vychovat místním lidem, napadnou vesnici obří roboti (mechové) bojující mezi sebou. Malebné domečky začnou hořet, lidičky křičet a Fei se nestačí divit tomu, kam se poděl onen charakteristický klid a mír, který tu ještě před chvílí panoval. Snaží se pomoci s evakuací když tu, pár metru od něj, havaruje velký mech... Přehraje se první z bezpočtu úchvatných anime sekvencí ve které Fei naskočí do robotího kokpitu a jme se velké monstrum ovládat pro záchranu vesnice. Po lehkém souboji ve kterém hravě rozmázne roboty bojující v nejbližším okolí náhle ztratí vědomí.

Probouzí se až na pasece u úpatí nedalekých hor kam se odsunuly zbytky evakuovaného obyvatelstva. Jaké je ale jeho překvapení když ho na místo zachránce označí za toho který srovnal vesnici se zemí... V momentě kdy přišel o vědomí se totiž probudilo jeho druhé ničitelské já, které zdevastovalo všechno na co přišlo, jak roboty tak vesnici. Je tedy jasné že jediným východiskem pro něj bude odchod do exilu, což také za podpory doktora Citana, místního intelektuálního vědátora, učiní.

Rozhodne se vypátrat kde se vzali velcí roboti a tak se vydává navštívit království Aveh. Cestou temným lesem zachrání velmi dobře nakreslenou dívku Elly, která se ukáže být příslušnicí jakési kasty nadlidí žijících v technologicky vyspělém království Solaris. Docela si spolu rozumí neb jsou oba podobně zakomplexovaní a tak si řeknou navzájem pár věcí co je trápí. Fei má výčitky svědomí a nechce nést zodpovědnost, Elly utíká před realitou. Jejich společný dialog ale nemá příliš dlouhé trvání, neb jsou v lese napadení velkou tyranosaurovitou potvorou, boj vypadá ztraceně... když tu se objeví Citan se svou home-made helikoptérou na jejichž bedrech přináší onoho velkého robota se kterým Fei vybojoval neslavné vítězství. Feiovi se zpočátku nechce do velkého mecha znovu vlézt, ale když pochopí že nemá na vybranou, jme se situaci vyřešit. Tentokrát vše proběhne v klidu, žádné další životy, tedy kromě toho tyranosaurova, nepřijdou napospas. Citan si poté u táborového ohně pokecá s Elly a tak se dozvídáme zajímavou skutečnost, a sice fakt že byla jedním z pilotů kteří řídili mechy bojující nad vesnicí... takže má na katastrofě také svůj podíl, což si zpočátku nepřipouští, neb byla vychovaná ve víře že jsou všichni ostatní, kromě lidí žijících na Solarisu, odpad. Citan jí proto v dobré víře raději doporučí aby odešla dřív než se Fei probudí a našla si cestu zpět ke své jednotce.

Mé zestručnělé vyprávění samotného začátku hry samozřejmě nemůže podchytit typický Sqarovitý nádech dialogů, které byť jsou na první pohled velmi primitivně napsané přesto si je člověk nechá mile rád líbit. Ono to tak je s většinou klišé které před vás Xenogears postaví, nedůvěryhodně modelovanými charaktery hlavních postav počínaje a neúnosnou délkou herní doby konče. Můžete se vztekat sebevíc, můžete nadávat na japonská RPG jak chcete, ale jakási síla vám nedovolí klidně spát dokud tuhle hru nedohrajete a nepochopíte co tímhle počinem chtěl básník říct.

Pění chvály na Xenogears ještě chvíli počká. :) Dovolím si opravit jeden z největších omylů který se v recenzích téhle hry stále opakuje. Totiž že tahle hra oplývá revolučním bojovým systémem. Ne tahle hra vážně neoplývá revolučním bojovým systémem ale má zoufale zdlouhavý neinvenční tahový bojový systém, který mi po prvních 20ti hodinách hraní začal lézt dost na nervy. Je skvělé že bojujete jak v obřích robotech tak bez nich, stále se ale jedná o jednu a tu samou písničku, kterou zlatí slavíci ve Square zpívají už od dob první Final Fantasy.

Aby se neřeklo, dostal každý charakter do vínku sadu komb které po namačkání tlačítek pro útok provede a způsobí tak fatálnější újmy na zdraví potvor, než jen obyčejným kopancem, pěstí nebo hlavičkou. :) V soubojích v super silných robotech je pak kromě ukazatele zdraví důležitý i ukazatel benzínu, který se zmenšuje s každým provedeným útokem. Když nějakého robůtka necháte delší dobu odpočívat dokáže pak provést silnější komba za více benzínu. Tato komba (jak robotí tak ta lidská) samozřejmě neovládáte všechna hned od začátku, ale musíte se k nim propracovat během hry, což zdlouhavé boje trošičku zpestřuje.

Ovládat můžete nejvíce partu tří hrdinů plus jednoho nehratelného který se k vám ve výjimečných situacích přidá. Za poražené protivníky inkasujete zkušenosti, které vás jako obvykle po překročení stanovených limitů katapultují o úrovně výše. Nečekejte ale že budete moci na začátku nebo během hry upravovat hodnoty "vrozených" vlastností hrdinů - zlepšit sílu či obranu a další vlivné veličiny lze pouze používáním lepších zbraní nebo vybavení.

Herní svět je reprezentován velkou 3D mapou po které se můžete v závislosti na pokročilosti děje více či méně svobodně pohybovat. Každá lokace která si zaslouží vaší pozornost je zpracována podrobněji, takže se z mapy světa při návštěvě takového místa přepnete na mapu detailnější. Prostředí jsou zpracována plně ve 3D takže je možné natáčet kameru jak se vám zlíbí, na přibližování ale dojde jen v předdefinovaných sekvencích. Postavy jsou tvořeny nepříliš detailními špatně animovanými 2D sprity, ale na druhou stranu jich zase engine zvládne zobrazit najednou desítky. Zpočátku možná leckoho znechutí i na poměry Play Stationu poněkud kostkovatější grafika, časem jsem si ale na tento nepříjemný fakt zvykl. Možná by dopadlo lépe kdyby ve Square udělali vše 2D protože textury v nízkém rozlišení, kterých je tahle hra plná na její vizuální efektivnosti moc nepřidávají. Když se k tomu ještě občas přidá špatně rostlý strom nebo dům který vám zastíní výhled a způsobí menší dezorientaci... věru budete 3D proklínat. :) Nejhorší na tom je, že špatné technické zpracování a mírně zmatený začátek mnoho hráčů odradí od hraní tohoto jinak fajn titulu.

Jako v každém jiném RPG dochází i v tomto k náhodným střetům s nepřáteli a to jak při pochodování na mapě světa tak při prozkoumávání oblastí. Bojová obrazovka je jak jinak než ve 3D, roboti a velké potvory na ní také. Postavy hrdinů zůstávají 2D sprity a předvádí zde slušně zpracované animace útoku a kouzel. Efekty silnějších komb a magie ke kterým se časem propracujete jsou líbivé, nicméně po delším opakování značně okoukatelné.

Ptáte se co mám stále s tou okoukatelností a jednotvárností? Inu představte si že u téhle hry je nutné prosedět průměrně 80h čistého herního času k tomu aby jste ji dohráli. Je to asi nejdelší hra kterou jsem kdy hrál a konkurovat jí může snad jen Valkyrie Profile. Hlavní dějová linka tohoto eposu je tak chytře roztáhnuta až k nevíře, i přesto si ale hra zachovává stále notnou dávku dynamiky, pořád se totiž něco fatálního děje co udrží váš zájem. Nejdříve budete zachraňovat jednu vesnici, pak království, posléze svět a pak základní lidské hodnoty. :) Během tohoto tažení budete neustále konfrontováni filozoficko-náboženskými otázkami, výčitkami svědomí a jednou velkou láskou. Najdete si kopu přátel, uděláte moře nepřátel, kteří se nakonec neukážou být až zas tak zlí. Zkráceně řečeno "How Nostalgic". :)

Hudba linoucí se z reprobeden televizorů při hraní Xenogears patřila svého času k tomu nejlepšímu co bylo možno u RPG slyšet a stále tomu tak je. Bohužel se ale časem hudební motivy oposlouchávají - to jsme zase u té 80h herní doby, ach jo. :) Někdy se také stává, že v důležitých momentech chvění dějové linky hudba přestane úmyslně hrát, snad aby byla podtrhnuta důležitost okamžiku. V tomhle ale autoři střelili vedle jak ta jedle - nefunguje to tak jak má a spíš než abyste byli ještě více uchvácení akutní scénou vám bude ticho vadit.

Xenogears původně neměli mimo Japonsko vůbec vyjít, obsahují totiž kopy věcí které by západní církve mohli označit jako silně nekorektní. Najde se tu například ukřižování, motivy pany marie, bůh atd. Místy ve mě tak tahle hra evokovala vzpomínky na Neon Genesis Evangelion - kultovní to anime, které si pohrává s podobnými tématy. V obou případech ale zůstává na mé straně hodně věcí nepochopeno, myslím ale že to není jen moje chyba, mám totiž podezdření že jak Gainax tak Square ani sami pořádně neví co svými dílky chtěli říct a prostě to jen nějakým způsobem zamíchali, aby se o "tom" dali vést sáhodlouhé diskuze a vyneslo to velký balík. Tomuto eintopfu, ze kterého se slabším povahám může udělat klidně i zle, nemohu ale rozhodně upřít jednu věc - originalitu.

Xenogears rozhodně nejsou úplně normální hrou, jsou mnohem víc. Představují ultimátní spojení příběhové hloubky kvalitního anime s hrou typu Final Fantasy. Samotná herní stránka věci není nic extra, spojíme-li ale nutnost hrát k tomu abychom postupovali v ději nezbude nám nic jiného než hrát. :)) Proto hrajme!

Kyš kyš, na konci se ale nedozvíte nic nového, jen budete trochu víc věřit v to že láska zvítězí! A jelikož je Elly, se kterou bych se být Feiem pokusil zasouložit hned při první příležitosti, sexy tak jsem se rozhodl dát Xenogears 10/10. Fei ale naštěstí není takový buran jako já, má dost svých problémů a hlavně - Square by pak neměli dát co do outra ;))


čekání na přílet přátel


Fei a Elly spolu měli v jendom z minulých životů tohle dítě


mech jak má být


"Tak jsme konečně doma drahý..."


No bože, tak sou oba nazí a co má bejt?


"Sis zase zapoměl kondom... sem z toho smutná."


"Tak to zkusíme bez něj."


hehe, Krelian vypadá jako holka :)


autor: G4ndy
24.09.2004


Hodnocení: 10/10
Žánr: japonské RPG
Rok vydání: 1999
Hardware požadavky: Play Station
Výrobce: Square
Distributor: Square

http://criticall.gameplanet.cz

šéfredaktor: Jiří "G4ndy" Mataj, redaktoři: Jaromír "Jaxx" Möwald, Pavel "MasterPJ" Najman, Tomáš "ToM" Nadrchal
php & css scripting: Jaroslav "Blick" Pros
Weblog/diskmag Criticall, 2002-2010; editovaný obrazový materiál je majetkem oprávněných vlastníků.