|
(9/10 by Jaxx)
Jak
začít recenzi na zřejmě nejočekávanější projekt loňského listopadu? Zřejmě
mezi vámi není člověka, který by neznal alespoň náznak toho, kdo je Max
Payne. Ovšem pro ty černé ovce je tu malý reminder. Max je policista z
NYPD, který se po vraždě své ženy a dítěte ocitl na hranici mezi životem
a smrtí. Vydal se na cestu za pomstou, na níž mu zpočátku asistuje Vladimir
Lem a později i vůdce tajné korporace Inner Circle, Alfred Woden. Na konci
prvního dílu Max povraždí lidi odpovědné za jeho osobní katastrofu a po
zatčení a formálním očištění se vrací do řad policejního sboru. Po nějaké
době pohodové práce (s občasnými halucinacemi a nočními můrami) dostává
Max za úkol vyšetřit střelbu v jistém skladišti. Na první pohled případ
jako každý jiný, kdyby ovšem ono skladitě nepatřilo Vladimiru Lemovi.
Max se tak opět dostává do víru událostí s překvapivými zvraty a bezesporu
zajímavým rozuzlením.
První díl této na první pohled obyčejné střílečky byl přijat s velkým
nadšením a veskrze kladnými hodnoceními. Klíčovým bodem pro tyto ovace
byl prvek zvaný Bullet Time, který dokázal zpomalit hru na úroveň středně
trénované želvy. Byla mu ovšem vytýkána celková krátkost a velká lineárnost.
Většina hráčů se ovšem zaměřila na kladné stránky tohoto počinu.
Po dvou letech od vydání prvního dílu se na trh dostal díl druhý. Autoři,
finský tým Remedy se dušoval, že nedostatky opraví a přidá spoustu novinek.
Splnili vše co naslibovali? Ačkoli to je možná předčasné, dovolím si říci,
že rozhodně ne. Ale probereme si to vše popořádku.
Hlavní devizou hry je samozřejmě opět Bullet Time, tentokrát ve verzi
2.0. Co to znamená? Že Max není omezen pouze zpomalenými úskoky a o-trošku-pomalejší
hrou po zmáčknutí RMB, ale dostalo se mu několika vylepšení. Za prvé odstín
barev v BT je zabarvený do sépiově šedé, vytváří to dojem doslova rozteklosti
obrazu a na pohled to vypadá velice hezky. Druhou změnou je to, že po
zabití protivníka při aktivním BT se čas zpomalí ještě víc. Po zabití
takových čtyř-pěti protivníků rychle za sebou se Max stává doslova Supermanem,
který pouze létá mezi strnulými nepřáteli. Třetí, a poslední, změnou je
rychlé přebíjení. Pokud zabijete v BT jednoho či dva protivníky, projeví
se to pouze rychlou otočkou spojenou s přebitím, ovšem pokud udoláte tři,
můžete se pokochat jednou z nejlepších scén v herní historii vůbec. Kamera
zarotuje okolo Maxe, zvuky vystoupí více do popředí a je slyšet pouze
šustot kabátu a dopady vypálených nábojnic.
Grafika byla již v prvním díle skvělá a v díle druhém doznala pouze kosmetických
změn. Stále ovšem nebyl zaimplementován prvek tříštění skla, v praxi to
vypadá tak, že jednou střelíte do skla, objeví se tam díra, střelíte podruhé
a sklo se jednoduše *vysype* bez jakýchkoli znalostí fyzikálních zákonů.
Ale co může člověk čekat od pouhého skla, že? Postavy jsou propracované,
krev už není marmeládou, ovšem auta vypadají, podobně jako v posledním
dílu série NFS, oproti okolnímu prostředí mírně (více) krabicovitě. Zbraně
jsou podobné svým reálným předobrazům a, světe div se, i na ně byl aplikován
fyz. model (po blízkém výbuchu jednoduše odletí vstříc světlým zítřkům).
Fyz. model byl všeobecně hodně zdokonalen. Mrtvoly nepřátel reagují na
podněty (hodně rázně explodující podněty) i po smrti. Stejně tak bedny,
prkna, židle....je toho zkrátka moc. Škoda, že jsme se nedočkali opravdu
poškoditelného prostředí. To se vyskytuje pouze v několika naskriptovaných
scénách, obvykle v nich hrají hlavní úlohy kanystry s benzínem nebo výbušné
bedny. Samotná demolice granáty ovšem odpadá. Rovněž je zarážející, že
nehoří dřevěná almara zapálená Molotov Coctailem. Holt Max Payne II není
Half Life II :-). I tak si ovšem myslím, že je fyzika velmi slušně zpracovaná.
Hlavní devizou celé hry je ovšem takřka filmový příběh, jehož kořením
jsou jednak prvky Noir a druhak jeho podání, je stejně jako v prvním díle
odvyprávěn téměř celý ve formě komixu. Dodává to hře na dramatičnosti
a hlavně vynikne takřka geniální herecké namluvení. Dabing je opravdu
silnou stránkou této 3D akce. Nebudu vám prozrazovat jeho prvky, věřte
ale, že pro úplné pochopení je nejlepší si celou hru projít několikrát.
Pokud nejste vlastníci patche, který opravuje texty ve hře na české(šťastní
to lidé :-), pořiďte si raději slovník nebo náhradní mozek nějakého Angličana.
Bez důkladné znalosti angličtiny nejen že hru nepochopíte na sto procent,
ale hrozí tu riziko *přečpělosti* neustálým odklikáváním animací.
Vcelku velkou novinkou je využití v prvním díle *zavražděné* vražedkyně
Mony Sax. Ta Maxovi kryje záda přibližně polovinu hry a zhruba uprostřed
dostanete dokonce příležitost si za ladnou Monu zahrát a seznámit se tak
s jejími zbraněmi, dvě vepředu a jedna vzadu (Dragunov :-) Mona je jakési
femme fatale. Představuje jakéhosi Maxe v sukni (byť má džíny)a v příběhu
hraje klíčovou roli. Samozřejmě i ona může užívat výhod Bullet Timu.
Zatím jsem hovořil pouze o okolní omáčce, je čas se vrhnout na samotné
jádro pudla. Jak se celá hra vlastně hraje? Myslím, že vše podstatné shrnou
dvě slova, zatraceně rychle. Ačkoli je MPII rozdělen opět do tří kapitol,
každá s průměrně sedmi epizodami, herní čas je možná ještě kratší, než
u jedničky. Za vše hovoří moje první zkušenost. V sobotu večer jsem si
ke hře sedl a kolem půlnoci jsem byl přibližně v polovině. Na druhou stranu
je tato *daň za efektivitu* vyvážena naprosto strhující akcí. Hra vás
nenechá nikde odpočívat, nejsou zde místa, kde byste si mohli dát *šlofíka*.
Neustálá koncentrace projektilů ve vzduchu nenechá chladného ani toho
největšího flegmatika. Dalším protiargumentem je to, že se autoři nesnažili
příběh nijak uměle natáhnout. Když už prostě není co nabídnout, hra se
inteligentně uzavře. Herní čas mohl být ovšem delší. (a stejně jsem si
rejpnul)
Co říci na závěr? Max Payne II je atmosférickou střílečkou z pohledu třetí
osoby s naprosto totální hratelností a vysokým spádem. Navíc nabízí skvěle
propracovaný příběh hodný filmového zpracování (schválně jestli se toho
ujmou bratři Wachowští). Na druhou stranu je poměrně krátký a pro průměrného
hráče nepředstavuje z pohledu obtížnosti nijak nepřekonatelnou metu. Intenzivní
zážitek z hraní a tisíce různých modů však mohou tyto dva nedostatky s
klidem opravit.
|
|