Silent Hill

(by G4ndy)

Setmělo se a já vnímal jen tep svého srdce přenášený na zařízení force feedbacku vně mého gamepadu. Prostory malé městské nemocnice které se ještě před chvílí zdáli být opuštěné nyní překypují něčím zvláštním a zoufale nepřirozeným. Někde tam před sebou tuším cosi nemrtvého. :) Okolní město tam venku příznačně nazvané Tiché kopce leží zahalené mlhou která by se dala krájet, nejlépe motorovou pilou. Já tu pobíhám a pokouším se najít svou ztracenou dcerku se kterou jsme si chtěli udělat hezký výlet, protože ani já ani ona stále nedokážeme zapomenout na smrt její matky. Výlet se ale zvrhnul poté co jsem ve snaze vyhnout se postavě na silnici stočil auto do svodidel a havaroval. Probudil jsem se a moje dítě bylo pryč, tak začalo mé pátrání na tomto divném místě.

Silent Hill coby reakci na populární capcomáckou sérii Resident Evil stvořil tvůrce z nejpovolanějších, konzolový mág Konami, konkrétně jeho tokijská divize. Hned na první pohled je evidentní jeden výrazný rozdíl který tuto hru odlišuje od ostatních populárních survival hororů z dílny Capcomu, je jím fakt že tato hra běží plně ve third person 3D a jen velmi zřídka se setkáte s 2D renderovanými pozadími, na kterých je postaven resident. Jelikož se jedná o hru na Play Station, který v roce 1999 kdy Silent vyšel již dávno nepatřil mezi horké favority na poli 3D grafiky, museli autoři chytře optimalizovat. Starší z vás si zajisté vzpomenou na jeden fígl, který zažil největšího rozmachu s prvními 3D hrami na PC, byla jím mlha - zdánlivě nepodstatný fenomén který hráči bránil v pohledu do větší dálky a procesoru ulehčoval od počítání skrytých hran. Proč nespojit příjemné s užitečným, napadlo nejspíše někoho v Konami, a mlze se konečně dostalo patřičného uznání. :)

Pokud jste Silent Hill nikdy nehráli tak věřte že skrze mlhu ve venkovních prostranstvích nedohlédnete dál než pár metrů, v budovách je situace o něco lepší ale i tak kvůli všudy přítomnému bílemu oparu během dne a temnotě noci, vaše očka denního světla moc nevstřebají. Svítit si v temných koutech budete naprosto dokonale zpracovanou baterkou, která vrhá na okolní zdi nejúžasněji zpracovaný kruh světla který kdy byl ve hře pro PSX k vidění :) K dezorientaci vlivem mlžení naštěstí moc často nedochází neb jsou vám ku pomoci nejrůznější mapy které během svého putování naleznete.

Mlha a temno zásadním dílem přispívá k dosažení hrůzyplné, osobité atmosféry, kterou se může pochlubit jen série Silent Hill. Zatímco v Resident Evilech jste si na Zombíky poměrně záhy zvykly a později si je začali, jak to říci, "vychutnávat", tak v Silentu Hillu se nejrůznější havěti, která spíše než z masa a kostí poskládané zombie, připomíná kreatury z nejhorších nočních můr, bojíte o poznání déle. Na poli strachu tedy SH RE překonává, nicméně nutno podotknout že v arkádovitém RE nehraje hrůza tak proklatě obrovskou roli.

Také volba herního prostředí v SH odpovídá více hororové tématice. Divné opuštěné město utopené v bílé roušce aerosolu poskytuje velice plodné podhoubí pro pořádnou zápletku. Zápletku, která věrně kolaboruje s audiovizuálním zpracováním ve snaze poskytnout vám co nejautentičtější zprostředkování konzolového strachu. Pátrání hlavního hrdiny po jeho dcerce působí úmyslně velice zmateně. V různých lokacích města nalézáte nejasné odkazy, věštící její přítomnost kdesi v jiné lokaci :), cestu vám zkříží pár podobně živých NPC jako jste vy, které s vámi ale absolutně nemůžou nebo nechtějí spolupracovat, jejich jediným přínosem je povětšinou vaše ještě větší zmatení :) Hlavou vám pak bude vrtat nejen kdejaký nemrtvý příbuzný ale i myšlenky plné nejasností nad dalším vývojem děje hry.

Nebyl by to konzolový survival horor aby nám SH neobsahoval i množství logických hádanek, které je nutné k dalšímu postupu ve hře vyřešit. Podobně jako v RE ovšem tyto rébusy působí silně nepřirozeně, nezapadají příliš do herního konceptu a dalo by se říci že ho v některých momentech narušují. Pokud si na ně ale zvyknete přijdou vám rázem jako zpestření, o jehož vhodnosti či nevhodnosti netřeba spekulovat. Jedná se přece jen o hru u které je primárním cílem vaše pobavení a rébusy jsou prostředky kterak zabránit akčnímu stereotypu. Musím se zmínit o tom že kromě některých násilně do hry vložených rébusů obsahuje SH i o poznání přirozenější, z nichž mě zaujalo například krmení roztomilého chapadélka krví :), které mě za odměnu pustilo k obrázku potřebnému k vyřešení jedné hádanky.

Zmíním-li ještě perfektní ambientní hudební doprovod a hrůzostrašné neurčité skřeky potvor, bude až potud SH hrou naprosto dokonalou. Nicméně i takový skvost má své tmavé stránky. Nejzávažnější chybou je velice špatný systém ovládání který ve spojení s úmyslně netradičním umístěním kamer, které se obzvláště v uzavřených prostorách brání snímat vaši postavu hezky zezadu po tombraiderovsku, způsobí zejména začátečníkům velké problémy. Pro správné nasměrování pohledu je třeba držet tlačítko což ve spojení s požadavkem na střelbu, která potřebuje podobně jako v RE jedno držené tlačítko pro míření a další pro palbu, způsobí menší chaos na PS ovládači, obzvláště budete-li chtít před nepřítelem zároveň ještě ustupovat :). Všechno se ale dá zvládnou a věřte že po čase se podobně jako já s tímto lehce zmateným ovládáním sžijete.

Suma sumárum Silnet Hill je hrou vynikající, která pobaví zejména milovníky atmosferických her se silnou zápletkou a pořádnou dávku tvůrčí invence. Rozhodně jí minimálně zkuste, pokud jste tak neučinili již dříve.

Hodnocení: 9/10